Rozhovor s kameramanem Tomášem Juríčkem
Má historický snímek pro kameramana nějaká výrazná specifika oproti filmu ze současnosti?
Myslím, že to závisí na konkrétním projektu. V našem případě šlo o výpravný projekt a obrazu jsme věnovali velkou pozornost. Spolupracovníci – kostýmní výtvarník Ján Kocman a architekt Martin Kurel – udělali úžasnou práci a na mně bylo ji dostatečně využít. Pro mě bylo ještě klíčové hledání dobového, autentického a zároveň estetického světla tak, aby zůstala zachována atmosféra pozdního baroka. Při hledání světla obrazů bez elektřiny mi velmi pomohl hlavní osvětlovač Míra Šimek.
Vyzdvihl byste nějakou lokaci, která Vám utkvěla v paměti?
Lokaci považuji za jednu z nejdůležitějších obrazových faktorů filmu. Zde bych rád ještě jednou vyzdvihl práci Martina Kurela a jeho týmu i produkce, protože se jim podařilo najít skutečně výjimečná místa, jako byla Kroměříž, Valtice i Praha – všechna byla velmi inspirativní.
Tak veliké a nákladné kostýmní drama – je to pro kameramana výzva?
Tento projekt byl pro mě jako pro kameramana dar. A to nejen kvůli kostýmům, ale vůbec produkční možnosti byly velmi rozsáhlé. Režisér Robert Dornhelm je velmi vizuálně založený člověk a obraz a atmosféra ho velmi zajímala. Každá věc, která by mohla pomoci vizuálně, mu byla velmi blízká. Také jsem pracoval s výbornými herci a výborným scénářem. Na poslední klapce bylo celému štábu velmi líto, že projekt skončil.
Jak fungovala Vaše spolupráce s režisérem Robertem Dornhelmem?
Každá taková práce je jiná a každá spolupráce individuální. U tohoto projektu jsme měli ten luxus, že jsme si mohli dopřát takovou přípravu, jaká je třeba, čili to pak fungovalo skvěle.