Režisér Robert Dornhelm: „Nemyslím si, že je pravda ukrytá v učebnicích.“
Co Vás přimělo k rozhodnutí spolupracovat na tomto projektu a co jste na něm shledal nejzajímavějším?
Musím přiznat, že se nejednalo o mé rozhodnutí, ale byl jsem o to požádán. Nicméně je třeba zdůraznit, že když dostanete příležitost „malovat velká plátna“ a nemusíte se omezovat na malý formát, jako například dokumentární tvorbu, přináší to uspokojení, protože je s tím spojeno velké množství příležitostí pracovat se šikovnými a uznávanými herci a kolegy, což je velká výhoda. Při práci na projektu Marie Terezie jsem nechtěl vytvořit historicky správné svědectví o jejím životě. Spíše jsem ji chtěl propojit s moderní dobou. To pro mě mělo důležitější význam, než kdybych se pokusil vytvořit historicky přesný biografický dokument.
Jak jste se jako režisér vypořádal s jazykovou bariérou?
Bylo to opravdu zajímavé. Bylo to poprvé, co jsem pracoval na filmu ve čtyřech různých jazycích. Každý herec mluvil svým vlastním rodným jazykem. Nejprve jsem to považoval za nemožné, ale mýlil jsem se. Díky této jazykové různorodosti se herci mnohem více soustředili na dialogy, takže nedošlo k žádnému chaosu, který jsem zprvu očekával. Nakonec to byla velmi příjemná zkušenost.
Jak jste dokázal naplnit požadavky historického dramatu, a přitom dosáhnout toho, aby se divák bavil?
Pokusil jsem se ignorovat historickou přesnost. Nemyslím si, že je pravda ukryta v učebnicích. V minulosti jsem natáčel film s domorodými Američany a oni tvrdili, že historie by měla být předávána pouze ústně, jelikož vše ostatní je pouze něčí úhel pohledu. Tento argument používám pokaždé, když se nějaký pedantický historik pokouší o námitky. Pokud se jedná o drama, mohou se skutečnosti trochu upravovat.
Jak byste ohodnotil spolupráci s lidmi ze středoevropských zemí?
Spolupráce s naším mezinárodním týmem nemohla být lepší. Navzdory skutečnosti, že jsem z dřívějška znal pouze jednoho člověka a že existovaly určité jazykové bariéry, rozuměli jsme si velmi dobře a cítil jsem, že táhneme za jeden provaz: natáčeli jsme nádherný film, na který jsme všichni pyšní.
Je na tvorbě a natáčení na autentických a historických místech něco specifického?
Vždy je velkou výsadou možnost natáčet na skutečných historických místech. Získáte ohromnou vizuální podporu a také skvělé produkční hodnoty. Stálo by celé jmění, kdybych chtěl znovu vytvořit některé nádherné lokality, které nám bylo dovoleno využívat. Musíte mít ovšem velký respekt a nezacházet s „reálnými“ místy tak, jako by to byly filmové dekorace, což je vždy obrovskou výzvou.
Zmínil jste, že jste chtěl spojit Marii Terezii s moderní dobou. Natočil jste nějaké specifické námětové scény? Použil jste nějaké zvláštní pomůcky?
Vždy je důležité pamatovat na to, že návrat do historie neznamená zapomenout na současnost. Nechceme prostě jít do muzea, nasadit paruky, obléci si kostýmy a ignorovat, z jakého pohledu a proč určitý příběh vyprávíme. Marie Terezie je příběh moderní ženy a ve velké míře souvisí s problémy, kterým čelíme dnes.
Emancipace žen je velkým tématem příběhu Marie Terezie i tohoto filmu. Je symbolem tohoto hnutí v Rakousku stejně silně, jako je tomu v České republice? Cítíte ještě dnes nějaké pozůstatky jejího vlivu v rakouské společnosti?
Mnoho žen v Rakousku i v zahraničí Marii Terezii zbožňuje, protože byla první vládkyní, která skloubila mimořádné mateřství s prací. Nejen, že porodila 16 dětí, ale usilovně pracovala i na reformě zdravotní péče a školství, vedla války a přitom zůstala ženou, a jak se zdá, také citově založenou manželkou. V pozdějších letech se však ke svým dětem chovala velmi neromantickým způsobem… Ale to je už jiný příběh a náš film končí před tím, než děti vyrostou.
Během natáčení bylo použito velké množství kostýmů a paruk…
Historické filmy musí mít moderního ducha, ale paruky a kostýmy jsou nezbytnou součástí cesty. Kdybychom tuto část nějak ošidili, pak by divák neuvěřil v iluzi cesty časem. Naštěstí jsem byl ve velmi dobrých a zkušených rukách a o tuto část jsem se vůbec nemusel starat. Pravidelně jsem býval ohromen a překvapen vynikajícím provedením.
Dokážete si vzpomenout na nějaký zážitek nebo získanou zkušenost z natáčení tohoto filmu, které hodláte v budoucnu využít ve svém profesionálním životě?
Každý film nebo televizní pořad přináší tu zkušenost, že si nemůžete být ničím jist. My, filmaři máme velkou výhodu v tom, že můžeme komunikovat veřejně a že máme k dispozici finance, které nám pomáhají realizovat naše představy a sny. Každý film je cestou a často se dostáváme na nečekaná místa. Miluji svou práci!