Slavná komedie N. V. Gogola v interpretaci Jiřího Lábuse, Oldřicha Kaisera a Simony Stašové, která právě slaví významné životní jubileum (2005). Dále hrají: K. Hrachovcová, J. Dvořák, B. Klepl, J. Pecha, Z. Dušek, V. Dlouhý, O. Navrátil, J. Carda, R. Holub, J. Schmitzer a další. Kamera J. Špelda. Režie V. Polesný
00:00:42 Pánové! Jsme tu všichni?
00:00:46 Je zle! Jede k nám revizor!
00:00:49 Co, revizor?
00:00:51 Jak to revizor?
00:00:53 Revizor z Petěrburku. Inkognito!
00:00:57 Ne!
00:00:58 Ještě tohle!
00:01:00 Ježíšikriste! Inkognito?!
00:01:03 Já to tušil.
00:01:05 Já vám měl na dnešek sen:
00:01:07 dvě krysy - takovýhle, celý černý, to jsem ještě nezažil -
00:01:09 vylezly, začmuchaly... a zmizely.
00:01:17 Já vám ten dopis přečtu. Je od Andreje... Vy ho znáte.
00:01:21 "Příteli milý, kmotře a příznivče...
00:01:24 Zasílám ti...
00:01:27 ...abych tě honem informoval, že jede k vám úředník na revizi.
00:01:32 Bude brát celý kraj, ale náš okres extra.
00:01:36 Mám to ze spolehlivého pramene, ač se vydává za soukromou osobu.
00:01:39 Protože vím, že jsi taky jen člověk a co ti přijde pod ruku, to...
00:01:44 Zařiď se podle toho. můžete ho čekat každou chvíli -
00:01:47 jestli už tam někde nesedí - inkognito!
00:01:51 Včera jsem prohrál v kartách... Sestra Anna..." -
00:01:54 to už jsou rodinný věci - "se k nám nastěhovala i s mužem.
00:01:57 Hrozně ztloustl, pořád hraje na housle..."
00:02:01 Tak! A jsme v tom!
00:02:03 To snad ani není možný!
00:02:05 Pánové! Pánové, za tím něco bude!
00:02:09 Ale co? Bože na nebesích, proč revizor? A zrovna k nám?
00:02:13 Osud! Co jinýho!
00:02:15 Pořád jezdil po jinejch, teď došlo na nás!
00:02:17 Pánové, podle mého mínění v tom je politika.
00:02:20 Jistě politika! Vláda má nos. Ta ví, i co není!
00:02:23 Hlavně ať si každej zamete před vlastním prahem.
00:02:25 Já už jsem svý zajistil.
00:02:27 To bude jeho první: chudinský ústav!
00:02:29 Přijede a máte ho tam!
00:02:32 Radši koukejte, ať mají čistý čepičky.
00:02:34 Nemocný se vám tam couraj jak špindíry!
00:02:36 Copak čepičky! Ty jim, prosím, klidně můžu...
00:02:40 Nad každou postel přijde nápis - latinskej nebo v nějaký jiný řeči.
00:02:44 To už je vaše věc.
00:02:46 Co je to za nemoc, kdy to dostal, kolikátýho a datum.
00:02:49 Teda - pokud jde o léčebné metody, přijali jsme příslušná opatření.
00:02:55 Máme heslo: Blíž k přírodě!
00:02:57 Člověk je v podstatě jednoduchej: jestli má umřít, tak umře,
00:03:01 jestli se má uzdravit, však on už se uzdraví.
00:03:04 Hlavně žádné drahé medicíny!
00:03:07 Ostatně - on by se s nima doktor Hübner stejně těžko domluvil,
00:03:10 když neumí ani slovo rusky...
00:03:13 (nesrozumitelně blekotá)
00:03:17 Chi, chi, chi, chi, chi!
00:03:19 A vám bych doporučoval, abyste si všim, jak to vypadá u vás u soudu!
00:03:22 V čekárně si dozorci krmí husy.
00:03:24 Přijde strana a housata se jí pletou pod nohama!
00:03:27 Ne že bych to... To já...
00:03:29 Kdo má smysl pro chov domácího zvířectva, všechna čest!
00:03:31 To ať je to třeba dozorce. Ale jinde!
00:03:33 Tady se to jaksi nehodí.
00:03:35 A ten váš... Ten, co zapisuje... Ten...
00:03:39 Přísedící! To je taky moc hezký!
00:03:42 Co je to platný, že se vyzná v paragrafech,
00:03:44 když z něj táhne jako ze sudu!
00:03:46 Když on to prej má od přírody.
00:03:49 Od přírody! Tak ať žvejká cibuli nebo česnek!
00:03:52 Nebo vy byste mu mohl něco předepsat.
00:03:56 Všecko marný. Ona ho prej jako miminko upustila kojná
00:04:00 a od tý doby je z něj kapánek cítit vodka.
00:04:10 Tak dost!
00:04:12 Ale vy, Luko Lukiči!
00:04:15 Jednou jste přes tohle vzdělání školní inspektor,
00:04:18 tak byste si měl došlápnout na učitele, víte?!
00:04:20 Oni vychodili všelijaký koleje, to je sice pravda,
00:04:22 ale to jejich chování, to je moc divný.
00:04:25 On jak si někdo čuchne k inkoustu, tak myslí, že je hnedka to...
00:04:28 Takovej ten jeden... Jak se jmenuje? Takovej...
00:04:30 Já si nevzpomenu... Takovej nařvanej!
00:04:31 Ten vždycky vyleze za katedru a udělá takovej ksicht, takovej...
00:04:35 Když to dělá na žáky, čert to vem!
00:04:37 Ale co když se tak zatváří na činitele?
00:04:39 Pan revizor by si moh myslet, že je to na něj.
00:04:40 To by mohlo vzít moc škaredej konec!
00:04:42 No jo, ale co já s ním?
00:04:45 Nebo ten na dějepis!
00:04:46 Hlava to je, to mu nikdo nebere, vědomostí až hanba,
00:04:48 ale proč musí vykládat s takovým zápalem?
00:04:51 Já jsem ho jednou poslouchal -
00:04:52 zrovna probíral Alexandra Makedonského -
00:04:53 a najednou to na něj přišlo,
00:04:55 skočil ze stupínku a křápl židlí o zem!
00:04:58 Prosím, Alexandr Makedonský byl hrdina, to mu nikdo nebere,
00:05:00 ale proč kvůli tomu ničit nábytek? Stát z toho má jenom škodu.
00:05:03 Když on je do všeho takovej hr!
00:05:05 To mu to můžete říkat horem spodem a on má na všechno jednu odpověď:
00:05:08 "Já za to nemůžu, já bych se pro vědu roztrhal."
00:05:12 To už je takovej nevyzpytatelnej zákon přírody:
00:05:15 študovanej člověk je buď ožrala, anebo dělá ksichty.
00:05:27 Pánové, co se děje? Jaký revizor?
00:05:31 Ještě dělejte, že nevíte!
00:05:33 Byl za mnou na poště Bobčinskij...
00:05:36 No a co vy na to?
00:05:37 Co já na to? Bude vojna. S Turkem.
00:05:40 Moje řeč!
00:05:42 Vy jste dvě hlavy!
00:05:43 A prsty v tom má Francouz.
00:05:45 Hovno! My to odskáčem a žádnej Turek.
00:05:47 Já jsem dostal psaní.
00:05:48 Psaní? Tak to teda nebude Turek.
00:05:51 Já jsem vás chtěl poprosit... Jaksi...
00:05:53 Chtěl jsem se zeptat na jednu věc. Víte...
00:05:56 Jestli na mě neposlal někdo udání.
00:05:58 Že ten revizor jede zrovna sem!
00:06:01 Víte, tak jsem vás chtěl jako poprosit, Ivane Kuzmiči,
00:06:03 kdybyste jaksi ve vyšším zájmu každej dopis -
00:06:05 kterej jde sem nebo ven - trošku rozlepil,
00:06:06 jestli v něm není stížnost nebo dokonce korespondence!
00:06:11 Když ne, tak ho zase zalepíte, nebo to pošlete jen tak. Co?
00:06:15 Pane hejtman, to mě nemusíte poučovat, to já už dělám dávno.
00:06:19 Čistě ze zvědavosti - co je kde novýho a tak.
00:06:22 Řeknu vám, to si člověk kolikrát počte!
00:06:25 Jak tam líčí všelijaký ty popisy.
00:06:28 Řeknu vám, to je učiněná rozkoš. Lepší než v novinách.
00:06:32 A o tom revizorovi z Petěrburku jste nečetl nic?
00:06:35 Z Petěrburku? Nic! Jo, to spíš ze Saratova.
00:06:39 Pánové, přál bych vám tuhle toho poručíka - učiněná báseň!
00:06:46 "Kamaráde" - to píše jako kolegovi -
00:06:50 "život můj plyne v radovánkách...
00:06:54 Samá panička, kutálka vyhrává,
00:07:00 prapory vlají..."
00:07:01 Nechte toho, prosím vás! Kdo má tohle...
00:07:04 -Samá panička!
-Samá panička!
00:07:06 Teď mám náladu na takové věci!
00:07:07 -Lidi, to budete koukat!
-Lidičky, to je novina!
00:07:11 -Co je? -Co se děje?
-Co se stalo?
00:07:12 Teda... Teď se držte! Přijdeme ho hospody...
00:07:15 Já a tady Dobčinskij...
00:07:17 Dovolte, Petře Ivanoviči, já to řeknu!
00:07:19 Ale ne, já začal!
00:07:21 Vy nemáte ten přednes.
00:07:23 A vy toho zase polovičku vynecháte.
00:07:25 Nevynechám, namouduši, nevynechám!
00:07:28 Pánové, prosím vás, řekněte mu, ať chvilku neskáče.
00:07:34 Tak ven s tím, ksakru! Srdce mám až v krku.
00:07:36 Pánové, posaďte se! No tak honem! Tady jsou židličky.
00:07:44 No tak mluvte! No tak!
00:07:46 Všecko pěkně po sobě.
00:07:49 Tak jak jsem měl tu čest odjet od vás,
00:07:52 jak vás ten dopis tak rozrušil, že ano...
00:07:55 No tak jsem utíkal ke Koro...
00:07:57 -Korob...
-Korobkin!
00:07:58 Korobkinovi!
00:07:59 No vždyť já to říkám: ke Korobkinovi!
00:08:01 A Korobkin nebyl doma, tak jsem utíkal k Rastakovskému,
00:08:04 Rastakovského jsem taky nezastih,
00:08:06 tak rovnou tady k poštmistrovi...
00:08:08 -"Samá panička...
-Nechte toho!
00:08:10 Kutálka..."
00:08:13 -Vtom potkal potkal mě.
-Ale to už jsem se vracel...
00:08:15 U boudy s žemlema...
00:08:16 U boudy s žemlema potkám tady Dobčinského
00:08:20 a hned na něho: "Už to víte?"
00:08:22 Ale on už to měl od Avd...
00:08:24 -Avdoťji, proboha!
-Avdoťji.
00:08:26 Jako od vaší kuchařky.
00:08:28 -Pro něco běžela...
-Běžela pro koňak.
00:08:29 Cože? Mrcha jedna! Pro koňak? Já jí dám!
00:08:33 Pro koňak běžela...
00:08:34 -Tak my běžíme za ní...
-Tak běžíme s ní.
00:08:36 Tak už mě, sakra... Nechte toho! Pořád!
00:08:39 Co bylo dál?
00:08:41 To si mám kleknout nebo co?
00:08:43 Já si snad kleknu! Já si kleknu! Pokračujte, prosím vás!
00:08:45 Tak běžíme, a povídá tuhle Petr Iljič...
00:08:48 Ivanovič, prosím vás!
00:08:50 Ivanovič! No tak pořád mě pletete!
00:08:53 Petr Ivanovič povídá: "Já mám žaludek..."
00:08:56 Jako na vodě.
00:08:57 -Od rána jsem nekous..."
-Jako na vodě.
00:09:00 Jak měl tady žaludek Petr Ivanovič...
00:09:03 Já mám taky žaludek jako na vodě, ale pokračujte, prosím vás!
00:09:05 -Přivezli prej lososa...
-Do hospody.
00:09:08 Že bysme ochutnali?
00:09:10 No tak... Sotva si vám sedneme a najednou takový mladý člověk...
00:09:16 Slušného zevnějšku, v civilu...
00:09:18 Slušného zevnějšku, v civilu! Chodí vám po lokále...
00:09:25 -A způsoby...
-No a co - způsoby?
00:09:29 Je vidět ducha.
00:09:30 Ježíšmarjá!
00:09:31 -Hlava!
-Ty způsoby.
00:09:34 A do mě jako když Duch Svatej...
00:09:36 Povídám tady Dobčinskému: "Tady něco nehraje!"
00:09:42 Aha!
00:09:43 A on hnedka prstem na hostinského:
00:09:47 -"Kdopak je..."
-To se ví, že potichu.
00:09:50 "Kdopak je ten mladý muž?"
00:09:52 A hostinský?
00:09:53 Vy mně do toho pořád skáčete! To nemůžete!
00:09:57 Nechte mě být! Vy nemáte ten přednes.
00:10:01 Tadyhle v tý mezeře vám to pořád hvízdá...
00:10:04 Tak mluvte dál!
00:10:05 A hostinský povídá: "To je nějaký úředník, přijel z Petěrburku.
00:10:10 Jako nějaký Chlestakov, pan Chlestakov.
00:10:14 -To je nějaká divná firma.
-Takhle doslova.
00:10:18 Už druhý týden tady bydlí.
00:10:20 Chodí po lokále, neplatí, všechno na dluh.
00:10:23 Šesták jsem od něho neviděl!"
00:10:26 A do mne jako když Duch Svatej!
00:10:29 -Povídám...
-Aha!
00:10:37 Jak to, že tady tak sedí, když cestuje?!
00:10:42 -Aha!
-Kdo by to byl?
00:10:44 To je on!
00:10:46 Co? Kdo?
00:10:47 Revizor!
00:10:49 (Hejtman) Kristovy rány! To není on!
00:10:50 Neplatí, necestuje... Tak kdo by to byl?
00:10:53 Smiluj se nad náma! A kdeže tam bydlí?
00:10:56 V čísle 5, hned vedle schodů.
00:10:57 Tam, jak se vloni porvali kadeti.
00:11:00 Jó, tam!
00:11:02 -A už je tu dlouho?
-Druhý týden.
00:11:04 Ježíšmarjá! Druhý týden! Orodovnice naše! Druhý týden!
00:11:09 Vdově po kaprálovi jsem dal namrskat,
00:11:11 trestanci nedostávali jídlo,
00:11:12 všude spoušť, zkáza, hrůza, na ulicích svinčík...
00:11:16 Bože můj! Druhý týden!
00:11:20 Co kdybysme, pánové...
00:11:23 Všichni do hospody... V plné parádě?
00:11:27 Ale kdepak, pánové!
00:11:29 Když už, tak napřed duchovenstvo, družičky, chléb a sůl...
00:11:33 Na to jsou předpisy.
00:11:34 Počkat, počkat, počkat! Teď už to nechte na mě.
00:11:37 Vysekal jsem se z jiný šlamastiky, dá Bůh, že i z tohodle.
00:11:40 Ještě pochvalu mi udělili.
00:11:42 Pánové, na svá místa a plná pohotovost!
00:11:46 No to je dost, že jdete! Kde se poflakujete, co?!
00:11:49 Já jsem si jenom odskočil tady za vrata.
00:11:51 Za vrata? Jak jste na tom?
00:11:52 Podle rozkazu. Mužstvo zametá.
00:11:54 -A kde je Děržimorda?
-Děržimorda jel se stříkačkou.
00:11:58 -Prochorov je pořád namol?
-Namol!
00:12:00 Ten plot vedle ševce strhnout! To je ostuda!
00:12:03 Dejte tam ceduli, jako že se planýruje.
00:12:05 Ono čím víc se bourá, tím víc to vypadá,
00:12:07 že se městská správa snaží.
00:12:08 Za tou ohradou je strašnýho smetí. Haldy!
00:12:10 Sakra, kde se to pořád bere?! Tohleto!
00:12:12 My jsme taky město! Tady postavíš pomník nebo nějakou ohradu
00:12:15 a hnedka tam začnou skládat kdejakej neřád, sakra!
00:12:18 Tak jedeme, Petře Ivanoviči!
00:12:21 -Pane hejtmane, to je jaksi futrál.
-Když futrál, tak futrál.
00:12:24 Já bych taky, Antone Antonoviči. Vemte mě, prosím, s sebou!
00:12:28 Nesmysl! Už byste se nevešel.
00:12:30 To nic, poběžím za vozem jako myška.
00:12:33 Jen klíčovou dírkou nahlídnu...
00:12:35 Žádná dírka, žádná myška! Jedeme! Nasedat!
00:12:56 Kde jsou?
00:12:58 Ach, bože!
00:13:01 Antošo!
00:13:03 Antošo!
00:13:06 Muži!
00:13:11 To je všecko kvůli tobě!
00:13:14 Tebe tak pustit k zrcadlu! Tuhle špendlíček, támhle pentličku...
00:13:23 Antone! Antone! Kam? Kam?
00:13:26 Co?
00:13:30 Přijel?
00:13:34 Revizor!
00:13:37 Má vlny? Jestli není plešatej?!
00:13:42 Ne, žádný potom!
00:13:44 Je to aspoň plukovník? Co?
00:13:51 Kristovo noho, jakej já mám hlad!
00:13:58 V břiše mi kručí, jak...
00:14:02 kdyby mi tam pluk hornistů na ty svoje trouby vytruboval.
00:14:09 Takhle se domů těžko dostaneme!
00:14:14 Už měsíc se táhneme z Petěrburku. Hladoví, bez peněz.
00:14:22 A že jich bylo!
00:14:25 Krásně by stačily, jenomže drahoušek všecky rozfofroval.
00:14:34 To pořád bylo: "Osipe, objednej pokoj, ale první třídu!
00:14:43 A oběd - ale něco extra,
00:14:46 já nejsem na obyčejný jídlo zavedenej!"
00:14:52 Kdyby to byla nějaká kapacita!
00:14:57 Na každý stanici: "Pane! Pojďte, dáme si kartičky!
00:15:03 Pojďte, malá dává!"
00:15:07 Oškubali tě, holoubku!
00:15:19 (Chlestakov) Kde seš?
00:15:20 Tady, pane!
00:15:32 Hele!
00:15:35 Támhle v tom pytlíku... Tabák by nebyl?
00:15:40 Nebyl!
00:15:41 Ty, Osipe!
00:15:46 Co je?
00:15:48 Skoč tam!
00:15:50 Kam?
00:15:52 Dolů, do kuchyně. Ať přinesou oběd.
00:15:56 Ne, pane! Ne!
00:16:01 Tam já nepůjdu!
00:16:04 Co si to dovoluješ, ty dřeváku?
00:16:08 Nepůjdu! A stejně to nemá cenu, pane,
00:16:11 protože hostinskej řek, že nedá.
00:16:14 Jak to - nedá?! To nesmí! Taková drzost!
00:16:19 Nedá! Řek, že nedá.
00:16:22 A ještě řek: "Půjdu za hejtmanem a všecko mu povím.
00:16:26 Vy, se mi zdá, jste pěkný ptáčci!
00:16:29 Ten tvůj pán je podvodník. Takovejch vyžírků bysme tady měli!"
00:16:33 A ty máš, ty dobytku, radost, že mi to můžeš opakovat, viď?
00:16:37 Koukej radši přinést oběd!
00:16:41 Ale já tam nepudu. Víte, co? Já ho zavolám sem.
00:16:46 A proč bys ho volal? Jen mu to vyřiď.
00:16:49 Tak sakra, dělej! Osipe!
00:16:52 Milostpane...
00:16:53 -Tak ať přijde, no!
-Dobře!
00:17:02 Teda já mám hlad, až bych brečel...
00:17:10 Třeba to rozchodím.
00:17:20 Jo, jo, rozchodím!
00:17:34 Že já narazil na toho kapitána od pěchoty!
00:17:38 Mastí, pacholek, ferbla, až oči přecházejí.
00:17:44 Jestli jsme seděli čtvrt hodiny a oškubal mě dohola.
00:17:51 Ale rozdat si to s ním ještě jednou!
00:17:58 Jenomže tady chcíp pes. Taková díra!
00:18:02 Ani hokynář tu nedá na dluh. To jsou poměry!
00:18:11 A nikdo nejde!
00:18:17 Pán mě poslal, co prej chcete?
00:18:20 Nazdar, fešáku! Tak co, jak se máme?
00:18:25 Jo, dobrý.
00:18:27 A v podniku? Všecko klape?
00:18:30 Klape.
00:18:31 Hostů dost?
00:18:34 Dost.
00:18:36 Poslyš, příteli, mně doteďka nepřinesli oběd.
00:18:41 Tak to nějak postrč, buď tak laskav.
00:18:43 Já mám hned potom důležitý jednání, chápeš?
00:18:49 Pán řek, že s váma skončil. Že to ohlásí na hejtmanství.
00:18:53 Jak to - ohlásí?
00:18:56 Já přece jíst musím!
00:18:59 Za chvíli by ze mě spadly kalhoty. No uznej sám!
00:19:06 Tak mu to nějak rozeber, no!
00:19:09 On řek - jako když nezaplatí za tohleto, tak nedá...
00:19:18 Vždyť já mám šílenej hlad, tady přestává legrace.
00:19:21 Peníze budou - my nebudem!
00:19:25 Myslí si, křupan, jestli on nebude celej den jíst,
00:19:27 že jiný taky - to jsou teď novoty!
00:19:31 Křupan?
00:19:33 Jo, křupan!
00:19:35 Počkej!
00:19:40 To se teda nasmějeme, jestli mu nic nedá.
00:19:46 Úplný křeče... To jakživ nepamatuju.
00:19:51 Co bych ještě prodal?
00:19:57 Ne, to radši umřu.
00:20:00 Měl jsem si vypůjčit ekvipáž, to by bylo!
00:20:04 Objevit se v ekvipáži!
00:20:08 Vpředu světla, vzadu Osip v livreji.
00:20:12 A všichni: "Kdo to? Co to?"
00:20:15 A lokaj hlásí:
00:20:17 Ivan Alexandrovič Chlestakov z Petěrburku přijel složit poklonu!
00:20:24 Stejně, křupani, nevědí, co to je "složit poklonu"!
00:20:28 Tady ještě tak koňskej handlíř!
00:20:32 Přitočil bych se k nějaký tý dcerunce:
00:20:37 "Milostivá slečno, jsem okouzlen!"
00:20:43 Já snad omdlím!
00:20:49 -Pane!
-Co je?
00:20:50 Nese!
00:20:51 -Nese?
-Nese!
00:20:53 Pán dává naposled.
00:20:55 Pán, pán! Kašlu na tvého pána! Co je dneska?
00:20:57 Polívka...
00:20:59 Pečeně.
00:21:00 -Jenom dva chody?
-Jo, dva.
00:21:01 Co má tohle znamenat, ptám se?! Co je to za nesmysl?
00:21:03 To je málo!
00:21:05 Pán říkal, že je toho až dost.
00:21:07 Dost... Čím to asi naberu?
00:21:21 Co to je za polívku? Nabral vodu od nádobí nebo co?!
00:21:24 Nejím to! Přines jinou!
00:21:26 -Když nechceš, nechtěj!
-Počkej!
00:21:29 Takový chování si odpusť, ano?
00:21:39 To nejím.
00:21:42 Ježíšmarjá...
00:21:47 Peří v tom plave nebo co...
00:21:52 -Co to je?
-Pečeně.
00:21:53 Tohle že má bejt pečeně? Tohle?
00:22:00 Tohle že je pečeně?
00:22:02 Holota! Darebáci! Čím mě ta banda krmí?
00:22:12 Odnést!
00:22:13 Když nechceš, nechtěj!
00:22:15 -Je aspoň...
-Nechceš?
00:22:20 -...moučník?
-Není.
00:22:23 A to je všechno?
00:22:24 No!
00:22:27 Hovada žíhaný!
00:22:29 Když nechceš, nechtěj, no!
00:22:32 To je úroveň...
00:22:33 No počkej! To si ještě vyřídíme!
00:22:45 Po jídle...
00:22:48 Kdybych měl aspoň drobný, že bych si poslala pro žemli.
00:22:52 I tvrdá žemle... Na tom se přece nedá nic zkazit.
00:22:56 -Pane!
-Co?
00:22:57 Je tady hejtman!
00:22:59 Ne!
00:23:00 Je tady hejtman a shání se po vás!
00:23:03 Pacholek hostinská! Tak mě přece udal!
00:23:06 Jestli mě vážně zavřou?!
00:23:09 Kdyby aspoň ve vší formě, třeba bych... To ne, já nechci!
00:23:13 Já nejsem jen tak někdo! Já...
00:23:16 Já mu řeknu rovnou:
00:23:18 "Co vy si to vůbec, člověče! Já, víte, kde já sloužím vůbec?
00:23:24 Co vy si to dovo..."
00:23:38 Nejuctivější poklona.
00:23:44 Je mi ctí...
00:23:46 Račte prominout...
00:23:49 To nic.
00:23:52 Jako... Jakožto zdejší hejtman...
00:23:56 Je mou povinností, aby bylo o naše hosty -
00:24:00 a zvlášť urozené návštěvníky - řádně postaráno...
00:24:04 A co mám dělat? Já se vyrovnám. Já zaplatím, jen co mi pošlou...
00:24:07 To on je vinen! On! Hostinský!
00:24:09 Hovězí jak prkno, polívku jsem musel vylít z okna.
00:24:11 Celé dny mě tady moří hladem.
00:24:13 Čaj se prostě nedá pít - smrdí rybinou.
00:24:14 A já mám za to, že prostě...
00:24:16 To by ještě scházelo!
00:24:18 Já se omlouvám, ale já jsem opravdu nevinen.
00:24:20 Na trhu míváme maso první jakosti.
00:24:23 Okamžitě vyšetřím, kde to vzal. A jestli něco nesouhlasí, tak...
00:24:26 Kdybyste dovolil, já bych vám nabídl jiné ubytování...
00:24:29 Ne, nikam!
00:24:30 Vy si myslíte, že nevím, co to je, to vaše ubytování! Jakým právem?
00:24:33 Člověče, co si to vůbec dovolujete? Vždyť já...
00:24:36 Já sloužím v Petěrburku, abyste věděl!
00:24:38 Já! Vždyť... Člověče, i kdybyste přived celou posádku, nepůjdu!
00:24:42 Já to poženu až k ministrovi! Co vy si to vůbec... Jak vy takhle?
00:24:46 Prosím, pro smilování boží, neničte mě! Já mám ženu a děti!
00:24:48 Přece byste nepřived člověka do neštěstí?
00:24:50 A co je mi do toho?
00:24:51 Že vy máte ženu a děti, já půjdu do kriminálu?
00:24:53 To je nádhera!
00:24:54 Ne, já to tak nemyslel, přísahám. To já řekl tak jako z nezkušenosti.
00:24:57 Tak to víte - dětí hodně, peněz málo...
00:24:59 Gáže stačí sotva na cukr a na čaj.
00:25:02 A jestli došlo k nějakým úplatkům - tak to nějaká drobnost,
00:25:04 nějakej ten hadřík, něco do špajsky...
00:25:06 A že jsem dal namrskat, to je sprostá lež!
00:25:09 -Co mi to tady...?
-Člověk se každému nezavděčí.
00:25:10 S tím na mě nechoďte!
00:25:12 Mně namrskat nedáte, na to nemáte gebír! To bych se na to podíval!
00:25:14 Proč bych dal mrskat?
00:25:15 -Proč bych dal mrskat?
-Já se nedám.
00:25:17 Já se vyrovnám, já zaplatím!
00:25:19 Že zrovna nemám u sebe... Mít peníze, tak tu netvrdnu!
00:25:23 Jo ták...
00:25:25 Jestli se jaksi nacházíte ve finanční tísni, tak...
00:25:32 Jakožto zdejší hejtman je mou povinností...
00:25:39 Vy byste...? Půjčte mi! Jenom půjčit!
00:25:44 Hned zaplatím hostinskému. Dvě stovky by stačily, možná i míň.
00:25:51 Ani se s tím nepočítejte.
00:25:54 Uctivě děkuji.
00:25:55 Peníze bere! Sláva na výsostech! Dal jsem mu rovnou čtyři sta.
00:26:00 Děkuji uctivě.
00:26:02 To nestojí za řeč.
00:26:05 Já se vyrovnám, jen co mi pošlou. Na mě je spoleh.
00:26:10 -Osipe!
-Ano, pane?
00:26:13 -Číšníka!
-Jo, jo.
00:26:16 Prosím, pánové, posaďte se! Udělejte mi tu radost.
00:26:32 Tak se tak společně tady procházím s Petrem Ivanovičem - služebně -
00:26:36 a říkám: "Schválně zkontroluj hostinec!"
00:26:41 Já nejsem jako ti jiní hejtmanové, kterým je všecko fuk.
00:26:44 To já koukám - i kromě svých povinností - z lásky k bližnímu,
00:26:47 aby se s každým zacházelo jak se sluší a patří.
00:26:50 Vidíte - a nakonec taková šťastná náhoda!
00:26:53 Viďte!
00:26:55 Nebýt vás, tak tu trčím bůhvíjak dlouho.
00:26:57 Vůbec jsem nevěděl, jak zaplatím.
00:27:00 Že nevěděl, jak zaplatí!
00:27:02 Vy ráčíte cestovat... jen tak?
00:27:07 A na dlouho? Na dlouho ráčíte?
00:27:12 Jo, to kdybych věděl!
00:27:19 A nemáte tu trošku vlhko?
00:27:22 No a jak!
00:27:26 A ty štěnice - to jste neviděli! Koušou jak vzteklý!
00:27:30 Cože? Takový vzácný host a jak trpí. A od koho?
00:27:34 Od ničemných štěnic, které by nikdy neměly spatřit světlo světa!
00:27:40 -A nepřipadá vám to tu tmavé?
-Jak v pralese.
00:27:43 Hostinský si postavil hlavu, že mi sem svíčku nedá.
00:27:45 Kolikrát bych měl chuť něco dělat, něco si přečíst, nebo mám nápad.
00:27:49 Potřebuju to hodit na papír - nejde to! Tma, temno.
00:27:53 Kdybych se mohl osmělit...
00:27:55 V mém domě by byl pro vás rozkošný pokoj - světlo, ticho...
00:27:59 Ale ne, to já vím, to je...
00:28:01 Promiňte, já jsem jenom prostý člověk.
00:28:03 To by byla příliš veliká čest. To ne! Nejsem hoden.
00:28:06 Ale naopak, s radostí. Mně by byl privát milejší.
00:28:10 Opravdu? To byste mi udělal radost.
00:28:12 A co teprv mé ženě! My máme tak rádi hosty! To už mám odmalička.
00:28:15 A zvlášť, když jde o tak sympatického člověka, jako jste vy.
00:28:18 Já nelichotím, to nemám v povaze, tohle. To já tak čistě od srdce.
00:28:29 Já taky. Víte, já nesnesu dvojí tvář.
00:28:34 Ale na vás je vidět, že to myslíte upřímně.
00:28:38 Prej jste mě zase volal?
00:28:40 Ovšem. Účet!
00:28:42 Už jsem vám dal tři.
00:28:43 Budu si pamatovat tvý pitomý účty! Kolik to dělá?
00:28:47 Tak to máme... První den losos, druhej den kuře,
00:28:51 pak už to šlo všechno na účet.
00:28:52 Trdlo! Začne to vypočítávat všecko dohromady!
00:28:54 Neračte se obtěžovat, on počká. Vypadni! Peníze ti přinesou.
00:28:58 To je taky pravda.
00:29:07 Nepřál byste si prohlédnout některé vymoženosti našeho města?
00:29:12 Třeba chudinský ústav a podobně, co?
00:29:16 A proč jako?
00:29:18 Tak! Jak to vedeme. Pořádek, rozkvět...
00:29:22 Pak bychom navštívili káznici, městské vězení...
00:29:25 Na co vězení? To radši ten chudobinec.
00:29:27 Prosím, já se přizpůsobím. Pojedete ve svém voze nebo se mnou?
00:29:30 -Třeba s vámi.
-Takže jsme plný.
00:29:32 Já teda...
00:29:34 Aspoň zanesete lístek mé ženě. Ale trapem!
00:29:37 Kdybyste dovolil, já bych si napsal u vás pár řádeček pro mou choť,
00:29:39 aby se řádně připravila - když máme tak vzácného hosta.
00:29:42 Snad bych moh...
00:29:44 To snad ani... Ostatně - tady máte inkoust.
00:29:47 S papírem to bude horší. Leda na ten účet...
00:29:49 Ó! Zajisté!
00:29:57 "Tak počkej po snídani...
00:30:00 Navrh to říznem lahví madeiry...
00:30:04 Domácí výroba - to by vola porazilo...
00:30:12 Anton"
00:30:13 Ták! Tumáš! A běž!
00:30:17 Upaluj, upaluj!
00:30:21 -(výkřik)
-Ale no!
00:30:23 Toho si nevšímejte, prosím! To...
00:30:25 Copak? Neuhodil jste se?
00:30:27 To nic, jenom nos.
00:30:30 Pan doktor Hübner má takovou mastičku, to hned přejde.
00:30:35 Kamaráde, pojď sem! Pojď sem!
00:30:37 Všecko zanes ke mně, k hejtmanovi. On už ti každej ukáže.
00:30:45 No tak! Tak spusťte, člověče!
00:30:50 Že vám není hanba, sedím tu jak na trní.
00:30:53 Bože, kmotřičko, vždyť běžím div nepadnu.
00:30:56 Tak co? Dělejte!
00:30:59 Anton Antonovič tadyhle vám posílá lístek.
00:31:02 Ale co to? Co?
00:31:08 Ale co ten? Co? Je to generál?
00:31:11 -Generál to není.
-Ne?
00:31:13 Ale vypadá...
00:31:17 Ten vám má mozek! A to vystupování!
00:31:20 Tak to bude on! To bude ten z toho dopisu.
00:31:24 Je to on, je to on!
00:31:27 Já na to přišel první... S Petrem Ivanovičem.
00:31:30 A dál, dál?
00:31:33 Nejdřív byl na pana hejtmana ostrej, naboušenej byl:
00:31:37 Co je to v hospodě za šlendrián, že s ním nikam nepůjde,
00:31:40 že se kvůli němu nenechá zavřít...
00:31:43 Ale když viděl, že pan hejtman je v tom nevinně, tak obrátil.
00:31:47 Teď jsou v chudinským ústavu.
00:31:52 Anton Antonovič už si myslel, že ho někdo udal.
00:31:56 A ve mně taky byla malá dušička.
00:31:58 Ježíš, co vy byste se bál?!
00:32:02 Vždyť vy nemáte funkci, na vás stát nemůže.
00:32:05 Když zařve lev - i ten nejmenší tvoreček se zachvěje!
00:32:11 Počkej, tak co mi to vlastně... Co mi to píše?
00:32:18 "Pospíchám, drahoušku... Měl jsem namále...
00:32:25 Avšak nedůvěřuje v milosrdenství boží... za dvě kyselé okurky
00:32:35 a půl porce kaviáru... dvě dvacet pět..."
00:32:39 Teda z toho nejsem moudrá! Co do toho plete okurky?
00:32:44 To jak ve spěchu - to byl účet.
00:32:48 Jo, aha! Aha!
00:32:51 "Připrav pokoj...
00:32:55 Ten žlutý pokoj...
00:32:57 Hlavně nachystej co nejvíc pití! Ať kupec Abdulin pošle to nejlepší.
00:33:05 Jinak mu z toho udělám kůlničku!
00:33:10 Líbám ti ručičku..."
00:33:12 Kristepane!
00:33:16 Teď honem! Honem!
00:33:18 -Miško!
-Miško! Miško!
00:33:20 Miško, honem! Utíkej pro víno!
00:33:25 Panebože!
00:33:27 Já bych se zatím podíval, jak jsou daleko s tou revizí.
00:33:29 Ale já vás nedržím.
00:33:31 Moment! Moment!
00:33:40 A teď rychle!
00:33:44 Hodíme se do gala!
00:33:47 Nejlepší bude,
00:33:50 když si vezmeš... ty světlemodrý šaty s volány.
00:33:58 Ale mami!
00:34:00 Co mami?
00:34:02 Ty jsou úplně nemožný! Už tady v tom chodí každej.
00:34:06 Radši ty s kytičkama!
00:34:08 S kytičkama!
00:34:11 To jsou věčný naschvály! To nejde, protože já budu v těch lila.
00:34:20 Ale to vám, matinko, vůbec nejde.
00:34:24 -Mně že nejde lila?
-Nejde.
00:34:26 To by chtělo tmavý oči.
00:34:29 Tak já nemám tmavý oči?!
00:34:33 Já mám strašně tmavý oči!
00:34:37 Vždyť z tebe mluví závist.
00:34:39 -Já nevím, že si vy pořád...
-Děvenko!
00:34:43 Když ještě žil rytmistr Starokopytov -
00:34:49 dej mu pánbůh nebe - ježíši, to byl muž jak sosna.
00:34:57 A košile nosil!
00:35:00 Kdepak takový batist se dneska už nesežene.
00:35:04 Kolikrát říkával:
00:35:06 "Přísahám vám, Anno Andrejevno, to jsem ještě neviděl ani nečet -
00:35:16 ty vaše oči!"
00:35:18 A že se mermomocí zastřelí.
00:35:26 Jenomže potom zrovna nemoh najít pistole nebo co...
00:35:35 To věčný zdržování! Musíme spěchat!
00:36:03 Ten ústav, pánové - klobouk dolů!
00:36:10 A hlavně se mi líbí, že když někdo přijede,
00:36:13 že mu hned tak všecko ukážete.
00:36:16 To jinde mi neukazovali nic.
00:36:19 Poslušně hlásím, to je tím, že jinde hejtmani a městská správa
00:36:22 jaksi jen koukají na vlastní kapsu.
00:36:25 Kdežto u nás nemáme - dá se říct - žádnou myšlenku,
00:36:29 jen abysme vzorným pořádkem a plněním úkolů
00:36:32 si zasloužili uznání naší vlády.
00:36:41 Až jsem se přejed.
00:36:44 To vy vždycky tak znamenitou snídani?
00:36:46 Ne, kdepak! Výjimečně pro tak sympatického hosta.
00:36:52 Jím rád.
00:36:55 Vždyť člověk žije, aby jaksi trhal květiny rozkoše.
00:37:03 -Co to bylo za rybu?
-Co to bylo za rybu!
00:37:07 Labardan.
00:37:09 Labardan!
00:37:11 A to bylo - v nemocnici?
00:37:14 Ano, prosím, v chudinském ústavu.
00:37:18 Jo, já si vzpomínám.
00:37:21 Stály tam postele.
00:37:25 A pacienti jsou zdrávi? Že jsem tam nikoho neviděl?!
00:37:28 Jen asi deset, víc nezbylo. Ostatní to přešlo.
00:37:32 To už je tak zavedené, takový řád.
00:37:35 Od té doby, co jsem se ujal vedení - to byste nevěřil -
00:37:39 každý se otřepe - jak mouchy.
00:37:43 Takový marod jde na vyšetření
00:37:46 a ještě ani nepřekročí práh a už je z toho venku.
00:37:50 Ani ne tak medicíny - hlavně poctivost a kázeň.
00:37:58 A co si člověk naláme hlavu - jako hejtman, pane.
00:38:01 Všecko na vás visí, ta odpovědnost.
00:38:03 Úklid, údržba, čistota, pořádek, ulice...
00:38:08 Ale zaplaťpánbů, že máme úspěchy!
00:38:12 Tady nepomůžou školy, na to je veškerá věda krátká!
00:38:16 Mně i v noci běží hlavou:
00:38:17 "Panebože, jak to udělat, aby se vláda mohla spolehnout?
00:38:21 Musíš přidat, přidat, přidat!"
00:38:25 Odměny a pocty - to ať posoudí jiní, čert to vem!
00:38:28 V nejhorším mě bude hřát čisté svědomí.
00:38:33 Když to ve městě klape, ulice zametené,
00:38:37 trestanci zaopatření,
00:38:39 případů opilství málo...
00:38:41 Málo?!
00:38:43 Co si víc tak může člověk přát?
00:38:46 Já neříkám ne, ale co je to proti čistému svědomí -
00:38:48 jen prach a marnost.
00:38:52 Že ti huba neupadne!
00:38:55 Já taky rád uvažuju.
00:39:00 Filozofie... To je moje!
00:39:08 V próze jindy mi z toho vylezou verše.
00:39:12 To je člověk, co? Ty poznámky! Tomu to myslí!
00:39:17 Pánové, co takhle nějaké ty zábavy, společnosti?
00:39:23 Pořádáte? Řekněme kartičky, že by si člověk mohl...
00:39:27 Chraň Bůh, prosím! Ani nápad! Kartičky!
00:39:30 Kdepak já karban! Já ani nevím, jak se to drží, že?
00:39:33 To já takhle se někdy podívám náhodou...
00:39:36 Takhle výjimečně se podívám třeba na to...
00:39:37 Tady mám žaludský král -
00:39:39 mně se vám zvedne ve mně taková zvláštní ošklivost, víte?!
00:39:41 Jednou jsem dětem z karet postavil domeček -
00:39:44 ale nepřejte si pak ty sny!
00:39:45 Já nechápu, jak tím někdo může zabíjet drahocený čas.
00:39:48 A včera na mně trhnul stovku, lotr!
00:39:51 To já ten čas radši věnuju blahu vlasti.
00:39:55 Dovolte, abych vám představil svoji rodinu: moje choť...
00:39:59 Moje dcera.
00:40:24 Mně nesmírně těší, milostivá paní,
00:40:26 že jaksi mám tu čest se s vámi seznámit.
00:40:31 Potěšení je na mé straně.
00:40:34 Prominete, madam, ale pravý opak je pravdou.
00:40:38 Potěšení je na straně mé.
00:40:40 Neříkejte!
00:40:43 To vy jen tak ze zdvořilosti!
00:40:52 Prosím, laskavě - posaďte se!
00:40:56 I stát vedle vás je štěstí, madam.
00:41:00 Ale když jinak nedáte... Už sedím.
00:41:07 Kdybyste tušila, milostivá paní, co to je,
00:41:11 konečně spočinout po vašem boku...
00:41:16 Ano?
00:41:19 Já se neodvažuji...
00:41:21 Jakou jste měl cestu?
00:41:24 Nebyl to příjemný... voyage?
00:41:30 Ani nepovídejte! Kdo je zvyklý - comprenez-vous - na velký svět
00:41:36 a najednou tohle cestování: špinavé hospody, zaostalost...
00:41:41 Kdyby nebylo náhody, která mi všechno vynahradila...
00:41:45 Bože, jak vám muselo být!
00:41:51 Zato, milostivá, jak je mi teď!
00:41:56 To myslíte vážně? Taková čest!
00:42:02 Já si to ani nezasloužím.
00:42:05 Vy si, milostivá, zasloužíte všecko.
00:42:09 Co my tady na venkově!
00:42:12 Ale on venkov má taky svoje. Louky, lesy... potůčky!
00:42:21 To se ví, Petěrburk to není!
00:42:24 Ach, Petěrburk! Tam se teprv žije!
00:42:31 Vy si třeba myslíte, že tam jen něco opisuju. To zas ne!
00:42:35 Přednosta je se mnou jedna ruka. To mně vždycky poklepe na rameno:
00:42:39 "Zastav se taky někdy u nás, kamaráde, stav se na oběd!"
00:42:43 Do odboru zaskočím na pár minut -
00:42:45 rozdělit práci: "Tohle tak a tohle tak!"
00:42:47 A to už tajemník - taková kancelářská myš -
00:42:50 jezdí perem: trr, trr, trr, trr...
00:42:58 Už jsem měl být ministerský rada.
00:43:01 Na zdraví!
00:43:04 Ale mám já to zapotřebí? Proč? No řekněte!
00:43:07 Když vrátný za mnou běhá po schodech s kartáčem:
00:43:09 "Dovolte, abych vám přešoup lakýrky!"
00:43:12 Ale pánové, co pořád stojíte? Sedněte si!
00:43:16 Přijměte místo!
00:43:18 (Hejtman) Ne, ne, ne, v naší služební třídě jaksi...
00:43:21 (Správce) Člověk rád postojí.
00:43:23 Neračte se rušit.
00:43:24 Ale jen si klidně sedněte, pánové. Já na šarže nekoukám.
00:43:31 (Hejtman) Vypadněte!
00:43:32 Ceremonie!
00:43:39 Jakýpak ceremonie, pánové!
00:43:41 Víte, já sám nejradši všude proklouznu jen tak - nenápadně.
00:43:45 Ale copak se dneska schováte? U nás už to prostě nejde.
00:43:49 Jen vystrčím nos, už to běží:
00:43:51 "To je on! Tamhle jde pan Chlestakov!"
00:43:53 Vojáci se vyřítí ze strážnice "k poctě zbraň"!
00:43:56 Pak mi jeden známý důstojník povídal:
00:43:58 "Ivane, kamaráde, my jsme si vážně mysleli, že jsi vrchní velitel."
00:44:03 Nepovídejte!
00:44:05 Na zdraví!
00:44:06 Povídejte!
00:44:08 To je tím, že mě všude tak znají.
00:44:10 Já když přijdu mezi herečky - a to jsou nějaké herečky!...
00:44:16 Chápete, sem tam napíšu nějakou tu revue...
00:44:23 A s Puškinem...
00:44:27 S tím si tykám.
00:44:29 Kolikrát se potkáme: "Tak jak, Puškine, co pořád děláš, ty kluku?"
00:44:35 "Ale tak," - on vždycky - "za moc to nestojí."
00:44:40 To je vám taky případ...
00:44:43 Tak vy ke všemu ještě píšete?
00:44:48 To musí být příjemné - takový spisovatel!
00:44:53 Na zdraví!
00:44:55 Do novin taky?
00:44:59 Samozřejmě.
00:45:01 Já už toho napsal...
00:45:03 "Figarova svatba", "Robert ďábel", "Norma"...
00:45:08 Ani už si všecky ty názvy nepamatuju.
00:45:11 A to všecko jen tak - levou rukou.
00:45:13 Ani se mi moc nechtělo, ale znáte divadelní ředitele!
00:45:17 Hučí do člověka: "Napiš nám něco! Musíš nám něco napsat!"
00:45:22 Tak jsem si řekl: "A tak jim teda vyhov!"
00:45:24 Sepsal jsem to takříkajíc za jediný večer.
00:45:26 Zůstali úplně paf! Prostě mně se nápady jen hrnou.
00:45:32 A "Tři mušketýři" - to je taky od vás?
00:45:37 Můj kus!
00:45:38 Já si to hned myslela.
00:45:40 Ale, mamá, tam je napsáno, že je to od pana Dumase.
00:45:45 No ovšem! Ani tady! Jenom aby se mohla hádat!
00:45:51 Ono ano, slečna má pravdu. "Tři mušketýry" napsal Dumas,
00:45:56 ale pak jsou ještě další tři - a ty jsou mí!
00:46:00 Tak to já četla ty vaše tři. Vy jste to tak vystihl.
00:46:05 Proč bych to nepřiznal: já pro literaturu přímo dýchám.
00:46:11 Co má v Petěrburku nějaké jméno, to jezdí ke mně.
00:46:14 Zeptejte se, koho chcete!
00:46:16 Musíte mi slíbit, pánové,
00:46:17 jak přijedete do Petěrburku, že mě navštívíte.
00:46:21 Ale určitě, ano?
00:46:23 Já pořádám taky bály...
00:46:26 Já si dovedu představit... ten vkus!
00:46:31 A tu nádheru!
00:46:33 To je bez debaty, milostivá paní.
00:46:40 Na stole - dejme tomu - leží meloun.
00:46:45 Co byste řekli, že stál?
00:46:47 -Sedm.
-Sedm set!
00:46:50 Polívku vozí přímo z Paříže...
00:46:54 Parníkem.
00:46:55 Nadzdvihnete pokličku - ještě je horká!
00:47:01 Ta vůně! To snad ani není pravda.
00:47:21 Večer co večer jsem na recepci nebo na plese.
00:47:24 Na bridž máme takovou menší společnost:
00:47:27 anglický velvyslanec, německý velvyslanec a já.
00:47:31 Ono se řekne hra, ale nic tak člověka neutahá.
00:47:35 Kolikrát dolezu do čtvrtého patra,
00:47:37 sotva ze sebe vypravím: "Tu máš plášť!"
00:47:41 Bože, já už taky blábolím!
00:47:44 Já zapomněl, že bydlím v mezaninu!
00:47:51 Schodiště tam sice stojí...
00:47:55 A v předsíni - to bych vám přál slyšet!
00:47:59 Než se probudím - hrabata, knížata!
00:48:01 Nával! Bzučí jak v úle. Pořád slyšíte: žžžž, žžžž, žžžž....
00:48:26 Jindy zas ministr...žžžžžž!
00:48:30 Na zdraví!
00:48:32 -No ne!
-Na zdraví!
00:48:47 To se vám stala taková věc: ministr zmizel!
00:48:56 Zaboha nebyl k nalezení.
00:48:58 To se ví, hned samá porada - co teď, kdo to vezme?
00:49:03 Tlačili se na to generálové, jenomže -
00:49:06 jen je k tomu pustili a byli vedle!
00:49:08 Ono se nezdá - ale podíváš se zblízka...
00:49:16 Hrome!
00:49:17 Když bylo jasné, že je zle - tradá za mnou!
00:49:22 V tu ránu byly ulice plný: všude kurýři, kurýři, kurýři...
00:49:25 Pětatřicet tisíc kurýrů, pánové, jen si to představte!
00:49:30 Povídám: "Co se děje?"
00:49:35 "Vaše Excelence, musíte to vzít do ruky!"
00:49:42 Tedy trochu jsem váhal -
00:49:46 taky jsem byl jen tak v županu - ale co jsem mohl dělat?!
00:49:50 Odmítnout? Dostane se to k panovníkovi
00:49:54 nebo to s tebou půjde v materiálech!
00:49:59 Na zdraví!
00:50:00 "Dobrá, pánové, když to musí být, já to beru," povídám.
00:50:11 "Já to beru,
00:50:14 ale to vám říkám: Žádný takový! To teda ne! To já nestrpím!
00:50:21 Já mám uši moc tenký!
00:50:25 A taky jo!
00:50:28 Když jdu skrz kanceláře -
00:50:35 úplný zemětřesení!
00:50:38 Všecko se to klepe jako sulc! Co!
00:50:43 Já vám zvednu mandle! Já si před nikým neberu servítky!
00:50:49 Ze mě má vítr i parlament!
00:50:52 Vy mně ještě neznáte, ale já se znám, pánové!
00:50:56 Já jsem všude, všude, všude!
00:50:59 Já jsem u dvora pečenej-vařenej! Zejtra mě jmenujou maršálkem!
00:51:12 Va-va-va...
00:51:16 Co?
00:51:17 Es-es-ex-lence...
00:51:19 Nechcete si excence kapánek odpočinout? Tam je všecko vedle...
00:51:24 Blbost! Odpočinout?
00:51:28 Ale no tak... když jinak nedáte!
00:51:34 Ta snídaně, pánové, byla báječná.
00:51:40 Já jsem spokojen. Labardan! Labardan!
00:51:56 Jen pojď dál!
00:51:59 Tak co? Spí? Spí?
00:52:01 Ještě ne, ne, milostpane. Ještě se trošku protahuje.
00:52:08 Jakpak ti říkají?
00:52:10 Mně, milostpaní? Osip.
00:52:14 Nechte toho, ženský!
00:52:16 Tak co, kamaráde, dali ti něco zakousnout?
00:52:18 Dali, milostpane, dali. Dobrý to bylo.
00:52:20 Nastotisíckrát děkuju.
00:52:22 Poslouchej - k vám jistě jezdí šlechta?
00:52:28 Milostpaní, samá šlechta!
00:52:31 Samá šlechta, slečno. K nám to jezdí od barona výš.
00:52:37 Osipe, zlato, ty máš pána -
00:52:41 jako obrázek!
00:52:43 Poslouchej, Osipe, jak on...
00:52:46 Nechte toho! Nechte toho! Dejte už pokoj, ženský!
00:52:49 -Tak co, kamaráde...
-Já povídám, povídám...
00:52:55 Povídám - jakou on má vlastně hodnost?
00:52:59 Hodnost, milostpaní?
00:53:03 Obyčejnou.
00:53:04 Přestaňte už! Člověk se nedostane k rozumnýmu slovu!
00:53:08 Ty se mi líbíš, kamaráde!
00:53:10 A co tvůj pán? Co? To je asi metr, co?
00:53:12 Ten když se může po někom svézt, tak... Nebo ne?
00:53:14 Milostpane, to jo. To jo. To se nedá... To on je přísnej.
00:53:18 On je přísnej! On je pedant!
00:53:20 Pedant?
00:53:22 U něj musí všecko šlapat jako na drátkách.
00:53:25 Na drátkách... Ty se mi tak líbíš, kamaráde, ty musíš být fajn člověk.
00:53:28 Poslouchej, Osipe, chodí tvůj pán taky v uniformě?
00:53:33 Anebo jenom...
00:53:35 Klapačky zatracený, přestaňte už, prosím vás!
00:53:37 Tady jde o vážný věci, tady jde o život!
00:53:39 Kamaráde... Už se ochladilo, co říkáš?
00:53:42 Na cestu si dáš takhle panáčka? Skleničku?
00:53:45 -To by přišlo vhod - nebo ne?
-Milostpane...
00:53:47 Ještě tady máš... Tady ti dám na čaj, na čajíček...
00:53:50 Ale pomoh jste potřebnýmu člověku, milostpane.
00:53:53 Co bych to neudělal, to já rád.
00:53:55 Poslouchej, Osipe, a na jaké oči on nejvíc dá?
00:53:59 Osipe, duše moje!
00:54:02 On má takový nosánek...
00:54:05 Kamaráde, čeho si takhle pán... Ty se mi tak líbíš! Opravdu!
00:54:08 Čeho si pán takhle cestou nejvíc všímá?
00:54:10 Co se mu jako cestou nejvíc líbí?
00:54:12 Jo, jo, jo...
00:54:13 No to je různý, milostpane.
00:54:15 To je jak kdy.
00:54:18 Víte, on je rád, když je hezký přivítání, milostpane
00:54:23 a když je pořádný pohoštění.
00:54:26 -Říkáš pořádný?!
-Pořádný, milostpane.
00:54:29 Ale pořádný pohoštění! A to on nemyslí jenom na sebe.
00:54:32 O mně by se řeklo, že jsem sluha, poddaný člověk.
00:54:38 Milostpane - já si teď nevzpomenu kde se to stalo -
00:54:41 ale najednou pán přišel a povídá: "Osipe, pojď sem!
00:54:46 A teď mi okamžitě řekneš, jaký jsou tady na tebe!
00:54:49 Jak se k tobě chovají?"
00:54:51 Já říkám: "Milostpane, špatně. Představte si."
00:54:55 A on říká: "Špatně, Osipe?
00:54:58 Až se vrátíme do Petěrburku, okamžitě mi řekneš,
00:55:01 kde to bylo, u koho to bylo!"
00:55:04 No vidíte - a to se řekne, že já jsem obyčejnej člověk.
00:55:07 Tady máš ještě na preclíky, když jsem ti dal na čaj...
00:55:12 -Děkuju, děkuju.
-Ty se mi tak líbíš.
00:55:15 Já se napiju na vaše zdraví, milostpane.
00:55:17 Zastav se potom u mě, já ti taky dám.
00:55:20 Osipe, a dej za mě pánovi pusu!
00:55:23 Už toho bylo dost! Tak jdeme! Koukejte plavat!
00:55:26 Tak půjdeme, Mášenko.
00:55:29 Já jsem si ti na něm všimla...
00:55:32 Ne, to nemůžu... To můžu jen mezi čtyřma očima.
00:55:36 Pánové, proč je nás tady celý regiment?
00:55:39 To se musí po jednom! Vy jako Ámos jdete první.
00:55:42 Ale jděte vy! Vás už zná!
00:55:43 Tak ať taky něco tady pan školní inspektor!
00:55:46 Příkladem vstříc...
00:55:47 Ne, to nejde, já nemůžu!
00:55:48 Na mě jak promluví nadřízený, já ztuhnu, jazyk mi zdřevění. Ne!
00:55:58 Au, bože, ten Dobčinskij! Zase jste mi stoupl na nohu!
00:56:12 Bože můj, teď stůj při mně!
00:56:18 Tak jsem si dal dvacet...
00:56:23 Kde nabrali těch peřin? Hlavu mám jak střep.
00:56:29 Teda - jestli mi něco přimíchali do snídaně...
00:56:37 Ale jinak to tu není k zahození.
00:56:43 Labardan...
00:56:46 Slečna dcera nevypadá zle.
00:56:48 Ona by si i paní matinka dala říct...
00:56:52 Teda já nevím, ale ten život je věc!
00:56:57 Dovolte, abych se představil:
00:56:58 zdejší okresní soudce Ljapkin-Ťapkin.
00:57:03 Račte se posadit.
00:57:06 Tak soudce, říkáte...
00:57:10 Krásné povolání. Kolik to vynáší?
00:57:15 Každých deset let jsem laskavostí vyšších složek
00:57:17 navržen k vyznamenání za zásluhy třetího stupně.
00:57:20 Třetí stupeň - to je s ratolestí?
00:57:24 -Já, že bez ní to není ono.
-To ne, to ne!
00:57:32 Co to tam držíte?
00:57:34 Nic, prosím...
00:57:37 Jak to - nic?
00:57:41 Vždyť - no jo, no ano - vždyť jsou to peníze!
00:57:48 -To snad ani ne...
-Ale jo!
00:57:52 -No určitě!
-To ne, to nejsou peníze.
00:57:56 Myslíte, že ne? Pojďte sem!
00:57:58 Tady odsud to vypadá jako... Pojďte! Schválně! Podívejte se!
00:58:02 -Ne,to ne, to ne! To nejsou...
-Ne? Že bych se mýlil?
00:58:07 No ovšem!
00:58:11 Ale jo! Jsou to peníze!
00:58:12 Konec, hotovo, amen...
00:58:22 Heleďte, já bych si je půjčil, ano?
00:58:24 Jestli... Samozřejmě. Rád.
00:58:26 Znáte to: měl jsem cestou mimořádná vydání - tuhleto, támhle něco...
00:58:29 To nestojí za řeč. To je pro mě čest!
00:58:31 Dělám všechno, co je v mých silách,
00:58:33 abych si oddaností a pílí zasloužil...
00:58:37 Nesmím vás déle zdržovat.
00:58:41 Dovolte, abych se představil: přednosta poštovního úřadu Špekin.
00:58:45 Já vás vítám. Jen se posaďte!
00:58:53 Mám rád společnost.
00:59:20 Vy tady žijete pořád?
00:59:21 Tak jest.
00:59:24 Mně se tu líbí.
00:59:29 Moc lidí tu sice nemáte, ale co! Vždyť nejde o Petěrburk!
00:59:33 -Nemám pravdu?
-Tak jest.
00:59:36 Znáte Petěrburk?
00:59:38 Ohromný bontón! Žádný jelimani.
00:59:42 Jaký je váš názor?
00:59:43 Tak jest.
00:59:46 Není to náfuka, na všecko se zeptá.
00:59:48 Že bych z tebe taky něco vytáh?
00:59:52 Poslyšte, taková hloupá náhoda:
00:59:54 měl jsem cestou mimořádné vydání. Nepůjčil byste mi tři stovky?
00:59:58 Tak jest.
01:00:03 Budu si považovat. Budu nesmírně šťasten. Je mi velkou ctí!
01:00:09 Zde!
01:00:11 -Uctivě děkuji.
-Vždy připraven!
01:00:13 Jsem zvyklý cestovat s veškerým komfortem.
01:00:15 Proč si taky něco odpírat?
01:00:17 Tak jest. Já už vás nesmím déle obtěžovat.
01:00:23 Dovolte, abych se představil: školní inspektor Chlopov.
01:00:30 Dobrý den.
01:00:33 Račte!
01:00:35 Děkuji.
01:00:47 Doutník?
01:00:51 Panebože, s tím jsem nepočítal! Vzít - nevzít?
01:00:55 -Jen si vezměte!
-Ano...
01:00:57 -Je to dobrá značka.
-Děkuji, děkuji.
01:01:01 V Petěrburku se ovšem dostanou lepší.
01:01:11 Oheň?
01:01:14 Obráceně!
01:01:18 Zatracená tréma! Ta mě zničí!
01:01:33 Koukám, že nejste zrovna fajnšmekr.
01:01:38 To já zas...
01:01:42 Tohle...
01:01:46 To je moje slabost. A ženský!
01:01:51 Vy ne? Co? Na jaké vy jste?
01:01:57 No jen se přiznejte: černé nebo blond?
01:02:01 To já se neosměluji...
01:02:03 Jen se nevymlouvejte!
01:02:07 Musím znát vaše gusto.
01:02:11 Poslušně hlásím, že...
01:02:14 Ježíšmarjá, co to blábolím?!
01:02:17 Poslyšte!
01:02:19 Vy byste mi nepůjčil tři stovky?
01:02:21 Tři stovky? Tři stovky...
01:02:25 No! Tři stovky!
01:02:26 Snad mám. Snad u sebe mám.
01:02:29 Proboha svatého, snad mám!
01:02:32 Mám! Sláva, sláva, mám!
01:02:39 Prosím, Vaše blahorodí.
01:02:44 Sbohem.
01:02:46 Ano, ano...
01:02:49 Už nebudu... Neosměluji se déle rušiti.
01:02:54 Dovolte, abych se představil!
01:02:57 Správce chudinského ústavu - Zemljanika.
01:03:10 Měl jsem tu čest osobně vás uvítat a provést...
01:03:18 -Labardan!
-Jó!
01:03:21 Já si vzpomínám, já si vzpomínám. Labardan!
01:03:25 To byla znamenitá snídaně.
01:03:27 Pro vlast všecko!
01:03:30 To abyste věděl, já si potrpím na vybranou kuchyni.
01:03:35 Tak každý máme, že jo?
01:03:38 Poslyšte, nebyl vy jste včera o něco menší?
01:03:46 To je velice možné.
01:03:49 Mohu směle prohlásit,
01:03:51 že se při horlivém výkonu služby naprosto nešetřím!
01:03:58 Zato poštmistr! Ten nedělá ale vůbec nic! Zásilky zdržuje!
01:04:03 Račte si přešetřit, jak to tam vypadá!
01:04:06 Nebo soudce!
01:04:08 Ten, co tu byl taky.
01:04:11 V úředních místnostech si drží psy! A to jeho chování!
01:04:17 Nerad to říkám - je to můj přítel, dokonce příbuzný -
01:04:21 ale když je to v zájmu vlasti...
01:04:25 Dobčinského už račte znát - má tady statek.
01:04:28 Tak, jak se ten Dobčinskij hne z domu, soudce hned šup tam -
01:04:32 už sedí u jeho manželky. To mohu odpřísáhnout.
01:04:37 Račte si ty děti zkontrolovat: ani jedno není po otci!
01:04:41 Všecky - ta malá nejvíc - celej soudce!
01:04:50 No jo. Kdo by to byl do něj řek!
01:04:54 Nebo školní inspektor!
01:04:57 Pardon! Pardon, promiňte!
01:05:06 Kdybyste si přál, abych vám to všecko vypracoval písemně...
01:05:15 Jo, třeba.
01:05:17 Člověk se nudí - aspoň si něco přečte, že jo?
01:05:21 Nebudu déle zdržovat. Váš čas je vyměřen, povinnost volá!
01:05:29 Poklona!
01:05:31 S váma je teda legrace.
01:05:34 Okamžik! Poslyšte!
01:05:38 Vy byste mi nepůjčil, co?
01:05:42 Dovolte, abychom se představili.
01:05:46 Místní občan Petr Ivanovič Bobčinskij.
01:05:51 Petr, Ivanův syn, Dobčinskij, zdejší statkář.
01:05:57 Ale pánové, my už se známe.
01:06:00 My už se přece známe!
01:06:03 No - jak jste s sebou plácl.
01:06:06 -To já, prosím!
-Vy?
01:06:09 A co nos?
01:06:11 Už to, prosím pěkně, přischlo. Děkuji za optání.
01:06:16 Krásně! Přischlo!
01:06:19 Máte peníze?
01:06:20 Peníze? Jaké peníze?
01:06:23 Tisícovku. Že bych si vypůjčil.
01:06:26 Takový obnos... Bohužel.
01:06:29 Tak když nemáte tisíc, tak aspoň sto.
01:06:39 Jenom čtyřicet. Víc nenajdu.
01:06:45 Co vy?
01:06:52 Pětadvacet. To je všecko.
01:06:54 Jen se podívejte pořádně. Tady v kapse máte díru.
01:06:57 Třeba tam něco uvízlo...
01:07:00 V díře taky nejsou.
01:07:04 V díře taky nejsou... Tak se s tím nehledejte, no.
01:07:09 Pětašedesát jsou taky peníze.
01:07:16 Copak?
01:07:17 Já bych k vám měl - s odpuštěním - takovou malou prosbičku...
01:07:24 V delikátní záležitosti.
01:07:26 Jo? A co?
01:07:29 Ta věc je skutečně delikátní.
01:07:33 Svého syna - jak všeobecně známo - jsem měl jaksi už před svatbou...
01:07:38 Neříkejte! A jak?
01:07:41 Jak... Tak jaksi už všeobecně, jaksi...
01:07:46 Jako kdyby to bylo po svatbě.
01:07:49 A všechno jsem završil řádným svazkem manželským.
01:07:52 Řádným!
01:07:54 A tak bych byl rád, kdyby teď byl docela můj - tedy podle zákona.
01:08:01 A aby se jmenoval jako já: Dobčinskij.
01:08:07 Jo, to se zařídí.
01:08:09 A co vy? Taky něco chcete?
01:08:13 Ano, že jsem tak poníženě smělý.
01:08:19 Jestli vás můžu poprosit, až přijedete do Petěrburku,
01:08:25 řekněte tam, prosím vás, všem generálům, hodnostářům, admirálům,
01:08:34 že tuhle - Vaše Jasnosti nebo Vaše Excelence -
01:08:44 řekněte: "V tom a v tom městě žije Petr Ivanovič Bobčinskij."
01:08:55 Jen tak řekněte:
01:09:00 "V tom a tom městě žije Petr Ivanovič Bobčinskij!"
01:09:12 Anebo kdyby se to hodilo u cara...
01:09:19 Řekněte našemu panovníkovi:
01:09:23 "Vaše Jasnosti" - řekněte -
01:09:27 "v tom a tom městě žije...
01:09:36 Petr Ivanovič Bobčinskij!"
01:09:47 Já mu to vyřídím.
01:09:57 Už vás nesmíme zdržovat.
01:10:27 Tady je ale tajtrlíků!
01:10:29 Měl bych o tom napsat Trapičkinovi.
01:10:32 Dává do novin všelijaké drby. Osipe!
01:10:35 -Papír a pero!
-Jo.
01:10:36 Do koho se Trapičkin naveze, ten ať se dá rovnou na modlení.
01:10:39 Jak může udělat skandál, nezná bratra.
01:10:42 A na prachy je taky.
01:10:45 Kolik teď vlastně mám?
01:10:49 (mumlá si)
01:10:57 Fuj, ta je umaštěná!
01:11:04 Á! Už se to přehouplo přes tisíc!
01:11:08 Pane!
01:11:13 To koukáš, co? To je?!
01:11:16 Teda!
01:11:19 Ty hňupe! Vidíš, jaký jsou na mě?
01:11:23 To není špatný!
01:11:26 Pane, ale... Můžu něco říct?
01:11:32 Tolikle peněz už jsme měli mockrát.
01:11:35 Pane, pojďte, pojedem odsud pryč.
01:11:39 Proč? Co je to za nesmysl?
01:11:45 Vždyť co by... Jéminkote!
01:11:47 Heleďte, pane!
01:11:48 Vocaď až pocaď! Užili jsme si? Užili!
01:11:52 Co se s nima budeme dál zahazovat?
01:11:57 Jo... Pentli!
01:12:01 Vy mě neposloucháte!
01:12:04 Přijede někdo jinej! Pojeďme!
01:12:06 Já jsem byl ve stáji.
01:12:08 Když sedneme na vůz - koně mají.
01:12:11 Ty s námi jenom poletěj, pane!
01:12:14 No dobře, dobře.
01:12:16 Ale napřed zaneseš tohle na poštu.
01:12:18 Ano.
01:12:20 Trapičkin se umlátí smíchy.
01:12:23 No jo, jenomže... Kde on teď vlastně bydlí?
01:12:28 Vždycky zůstane viset za činži,
01:12:30 tak se musí stěhovat z místa na místo.
01:12:33 Tak Poštovská nebo Hrachová? Tak třeba Poštovská!
01:12:40 Tak a jedeme!
01:12:44 Můžu, pane?
01:12:48 (policajt) Kam se hrneš, chlape? Dovnitř se nesmí!
01:12:51 (rozčilené hlasy, křik)
01:12:54 Pane, jsou tady kupci. Policajt je nechce pustit dovnitř.
01:12:59 Co je tady? Lidi, co se děje?
01:13:03 (Chlestakov) Protivenství? Jaké protivenství?
01:13:06 (kupec) Co není přibitý, všecko sebere!
01:13:08 (Chlestakov) Osipe! Jenom ne úplatky!
01:13:11 -Pane!
-Jenom peníze!
01:13:13 (Osip) Hloupej, kdo dává!
01:13:14 (kupec) V pátek slaví narozeniny.
01:13:16 To mu nachystáme, nač si vzpomene, ale on "ještě, ještě!"
01:13:20 (rozčilené hlasy)
01:13:24 Smiluj se nad námi a vyslyš prosby naše, otče, pane náš!
01:13:29 Co je zas?
01:13:30 -Já taky kvůli hejtmanovi.
-To vím. Tak stručně!
01:13:33 -Dal mi nasekat, otče!
-Jak to?
01:13:35 Omylem. Ženský na tržnici se porvaly,
01:13:38 policie přišla s křížkem po funusu,
01:13:41 tak chytili mě a nasekali mi, až jsem tadyhle měla živý maso!
01:13:48 (rozčilené hlasy)
01:13:51 Ven! Ven! Na tebe jsme zvědaví!
01:14:30 Slečna...
01:14:35 Vy jste se lekla?
01:14:37 Nelekla.
01:14:41 Jak mě těší, milostivá slečno,
01:14:44 že mě považujete za muže, který...
01:14:52 Smím se zeptat?
01:14:56 Vy jste měla někam namířeno?
01:14:58 Ne, neměla.
01:15:03 A proč jste, například, neměla někam namířeno?
01:15:09 Já myslela... Jestli tu není matinka.
01:15:14 Ne.
01:15:17 Musíte mi říct, proč jste neměla někam namířeno!
01:15:23 To nevím. Prostě tak...
01:15:29 S vámi, milostivá slečno, sem vstupuje půvab...
01:15:34 ...a slast.
01:15:37 Z vašich slov je slyšet velký svět.
01:15:43 Když mě inspiruje tak krásná dáma jako jste vy!
01:15:47 Dopřejte mi to štěstí, abych vám směl nabídnout židli.
01:15:53 Co židli! Vy byste si zasloužila trůn!
01:15:57 Myslíte?
01:16:05 Já už bych snad měla jít...
01:16:07 Ten úchvatný šál!
01:16:11 To se mi posmíváte, když jsem z venkova.
01:16:13 Být tím šálem, abych mohl objímat vaše bělostná ramena!
01:16:21 Já vůbec nevím jak to myslíte. S tím šálem.
01:16:38 To máme dneska ale počasí!
01:16:43 Vaše rty, milostivá slečno, jsou krásnější než nějaké počasí!
01:16:52 Vy jste ale!
01:16:57 Já vás chtěla poprosit, abyste mi vepsal nějaké verše do památníčku.
01:17:04 Jaké račte, kráso moje?
01:17:07 Takové nějaké hezké, takové ty nové.
01:17:13 Copak verše! Těch já znám!
01:17:16 -Řekněte, co mi tam napíšete!
-Co bych to říkal!
01:17:18 Já je znám i tak.
01:17:23 Já nadevše miluju verše.
01:17:27 Ano?
01:17:29 Složil jsem všelijaké. Co třeba...
01:17:34 "Ó, člověče, jenž v hořkosti na Boha bídně klneš..."
01:17:46 Nebo něco jiného?
01:17:47 Co třeba... Jak je to? Teď si zrovna nevzpomenu!
01:17:53 Ostatně co na tom, když...
01:18:00 Chci vám otevřít své srdce plné lásky,
01:18:04 jež jediný váš pohled...
01:18:08 -Lásky?
-Ano.
01:18:10 Já ještě nevím, co je to láska. Jak bych mohla...
01:18:18 Slečno, vy se odtahujete?
01:18:22 Bude nám blíž takhle u sebe. Blízko...
01:18:25 Blízko? Proč blízko? Daleko jako blízko!
01:18:31 A proč daleko? Blízko jako daleko!
01:18:36 Mášenko, jak toužím sevřít vás ve své náruči!
01:18:43 Jejda!
01:18:45 Jakoby tam něco letělo. Kavka nebo nějaký pták...
01:18:51 Kavka, kavka, kavka...
01:18:53 Ne, to je moc! To je přespříliš!
01:18:55 -Odpusťte!
-Vy jste ale dovolený!
01:18:57 Mášenko, to všecko z lásky!
01:19:00 Z horoucí lásky! Mášenko, vy se hněváte?
01:19:03 Odpusťte, padnu před vámi na kolena.
01:19:06 Promiňte, Mášenko... Já klečím!
01:19:13 No tohle!
01:19:16 Co to má znamenat, děvenko? Co je tohle za chování?
01:19:21 -Matinko, já...
-Kliď se! Ale hned!
01:19:24 Slyšíš? Ven! Pryč! Nechoď mi na oči!
01:19:31 Pardon, ale víte...
01:19:35 Mě to tak zaskočilo.
01:19:37 Milostivá, což vám není patrno, že láskou šílím?
01:19:43 Jak? Proč klečíte?
01:19:47 Bože vstaňte, není tu zameteno.
01:19:49 Ne, ne, zůstanu,
01:19:54 abych u vašich nohou zvěděl, co mi souzeno: život nebo smrt!
01:20:00 Jak?! Já asi nechápu...
01:20:07 Pokud se nemýlím, vy se chcete vyznat ze svých citů k mé dceři.
01:20:12 Ne, milostivá! Vy jste paní mého srdce!
01:20:20 Zůstane-li má láska neopětována, pak sbohem, mrzký světe!
01:20:26 S plamenem v hrudi žádám vás o ruku!
01:20:31 Dovolte poznámku:
01:20:35 já jsem jaksi částečně vdaná.
01:20:40 No bóže! Láska hory přenáší!
01:20:44 Jak říká náš lid: "Zákony jsou papírové!"
01:20:49 Uchýlíme se do stínu vodotrysků. Ššššššššš...
01:20:56 Vaši ručku! Prosím!
01:20:58 Matinko, tatínek vzkazuje...
01:21:02 Co zas? Co tu děláš?
01:21:07 Ona všude musí vlézt!
01:21:10 Taková rozjívenost! Je jak poplašený pometlo!
01:21:16 Tak co koukáš? Snad už jsi dospělá, ne?
01:21:21 Jestli ty někdy dostaneš rozum!
01:21:23 V tvým věku už bys měla vědět, co je to slušnost!
01:21:28 Jak se máš chovat!
01:21:29 Já, matinko...
01:21:31 V hlavě se jí honí vítr nebo co!
01:21:35 To nemáš z koho si vzít příklad?
01:21:39 Podívej se tady na svoji matku!
01:21:42 Ale copak já s ní něco zmůžu?
01:21:46 Paní matinko, nebraňte společnému štěstí!
01:21:51 Požehnejte naší věrné lásce.
01:21:57 Tak vy do ní?
01:21:59 Život nebo smrt!
01:22:01 Vidíš to, trdlo, tady to máš!
01:22:06 Taková husa a host kvůli ní klečí!
01:22:13 Já bych měla říct ne. Ty sem vrazíš jako pominutá.
01:22:17 Ani si to nezasloužíš!
01:22:19 Já už to víckrát neudělám, matinko.
01:22:22 Vaše Excelence! Neničte mě! Milost! Milost!
01:22:25 Co je? Co je zas?
01:22:27 Ti kupci, co vám žalovali - jakože je nebe nade mnou -
01:22:29 ani polovička z toho není pravda!
01:22:31 To všecko je švindl!
01:22:32 A kaprálka - že jsem jí dal nasekat - lže! Sama si nasekala!
01:22:36 Ale co pořád máte?
01:22:37 -Jsou to lháři prolhaní!
-Co je mi do jaký kaprálky!
01:22:40 Jestlipak víš, čím nás tady Ivan Alexandrovič poctil?
01:22:48 Žádá o ruku naší dcery.
01:22:50 Ještě ty do toho! Tobě zas přeskočilo, matko.
01:22:53 Neračte se hněvat, Vaše Excelence, ona je na hlavu. To mají v rodě!
01:22:57 Ale já opravdu požádal o ruku.
01:23:02 Jsem v tom až po uši...
01:23:05 To snad není možný, Excelence...
01:23:07 Já se z té lásky asi zblázním.
01:23:10 Vždyť ti to říkám jasně!
01:23:12 To snad není možné... To já nejsem hoden, to já...
01:23:16 Dejte mi ji nebo já si něco udělám!
01:23:19 Vy nás jen tak zkoušíte, Excelence.
01:23:22 Bože, to je mamlas! Ono mu to nedojde.
01:23:25 To snad není pravda, tohleto...
01:23:27 Dejte mi ji, dejte mi ji nebo já za sebe neručím!
01:23:30 Já se zastřelím, já, já... A vy půjdete před soud!
01:23:36 Ne, prokristapána prosím vás, ne! Já si meju...
01:23:39 Hlavně se nerozčilujte, prosím vás, to ne! Jak je libo! Jak je...
01:23:43 Já mám teď v hlavě... Já nic nevím, já si nic nepamatuju. Úplnej magor!
01:23:48 Tak jim přece požehnej!
01:23:51 Já vám žehnám. Požehnej Pánbůh, ale já za nic nemůžu!
01:23:56 Já snad mám vlčí mlhu! Oni se opravdu...
01:23:58 Podívej, oni se opravdu líbaj! To je opravdickej ženich!
01:24:02 Antone, Antone! To to vzalo obrat!
01:24:08 (Osip) Milostpane, milostpane!
01:24:10 Milostpane, je zapřažíno!
01:24:14 Ovšem. Já hned... Dovolíte?
01:24:17 Počkejte - vy pryč?
01:24:19 Ano, odjíždím.
01:24:21 Ale vy jste jaksi něco jako ráčil prohodit o svatbě, ne?
01:24:26 Ale jistě, to samozřejmě, ale na den k strýčkovi.
01:24:29 Je to ohromný boháč. Zítra mě tu zas máte.
01:24:31 No tak to vás nesmíme zdržovat. Doufám, že se nám šťastně vrátíte.
01:24:36 Já se neloučím. Lásko, duše moje!
01:24:41 No a na cestu máte všecko? Nepotřebujete snad peníze
01:24:45 Ale snad ani ne.
01:24:48 Anebo... Když budete tak laskav...
01:24:50 Jen si řekněte!
01:24:52 Dal jste mi dvě stě...
01:24:53 -Vlastně čtyři...
-Čtyři sta jsem vám dal.
01:24:55 S poctivostí nejdál dojdeš, že ano! Takže bychom to zarovnali na osm?
01:25:00 Osm! Dva, čtyři, šest - osmdesát!
01:25:05 Tak prosím, tady to je. Samý nový. Jako kdybych si je sám tiskl.
01:25:09 Opravdu.
01:25:11 Jak se říká: Nové peníze - nové štěstí!
01:25:14 Svatá pravda!
01:25:18 Buďte zdráv, tatínku!
01:25:24 To jsem ještě nezažil.
01:25:28 Sbohem, lásko!
01:25:31 Sbohem, duše moje! Já to snad nepřežiju. Sbohem!
01:25:40 Sbohem!
01:25:44 Úplnej magor!
01:25:49 Tak jak, maminko? To je, co?
01:25:54 To tě nenapadlo ani ve snu! Taková partie!
01:25:59 Nepovídej! Ani ve snu!
01:26:02 Prachobyčejná hejtmanka a najednou z ničeho nic - sakra, to je terno -
01:26:08 příbuzná s takovým hlavounem.
01:26:12 Budeš se divit, ale mě to vůbec nepřekvapuje.
01:26:19 Ty si to neumíš srovnat v hlavě, svatá prostoto,
01:26:25 poněvadž si jakživ o lepšího člověka nezavadil.
01:26:30 Já sám jsem, matko, lepší člověk!
01:26:34 Víš ty vůbec, jakej je teďka ze mě pták?
01:26:39 Vysoko jsme se vyšvihli, maminko, vysoko!
01:26:44 Ale jak já teď zatnu tipec těm skuhralům, těm donašečům!
01:26:51 Kdo je?
01:26:53 Poslušně...
01:26:54 Akorát do rány!
01:26:57 Běž a po celém městě vybubnuj, ať to každej slyší,
01:27:00 jakou poctu snesla nebesa na náš dům:
01:27:04 hejtman vdává dceru!
01:27:06 A ne jen tak za někoho, víš, tohle je Někdo!
01:27:09 Ten může všecko, všecičko, všecko, všecičko na celým světě!
01:27:12 Křič to na celej národ, bij do zvonů!
01:27:14 Když vítězství, tak vítězství!
01:27:21 A je to!
01:27:26 A co my teďka, maminko, kde my teď budeme žít? Tady nebo v Petěrburku?
01:27:31 V Petěrburku!
01:27:33 Co si myslíš? Tady se přece nedá existovat.
01:27:38 Jak myslíš, ale tady to taky nebylo k zahození.
01:27:42 Ale teď když půjde to hejtmanování k čertu, tak... Nebo ne?
01:27:46 Samo sebou, hejtmanů je!
01:27:52 Možná by taky mohla kápnout nějaká funkce -
01:27:56 když on je s ministrem jedna ruka,
01:28:00 u dvora jako doma...
01:28:02 Stačí, aby ztratil slovo a můžu to dotáhnout třeba -
01:28:06 až na generála, co myslíš? Nebyl by ze mě generál?
01:28:11 Aby ne!
01:28:13 Všecko bude! Všecko!
01:28:15 Takovej generál! Přes prsa šerpu...
01:28:22 Červenou nebo modrou... Jaká by se ti víc líbila?
01:28:26 No tak spíš modrá, ne?
01:28:29 Ty jdeš na to hákem!
01:28:31 Ona by ani červená nebyla k zahození. Takovej generál...
01:28:34 To třeba někam jedeš - před tebou celá četa:
01:28:38 kapitáni a radové!
01:28:40 "Koně! Připravit koně!"
01:28:44 Na stanici čeká spousta lidí, ale všecko jde stranou -
01:28:48 radové, kapitáni, hejtmani.
01:28:52 A ty sedíš jako socha, ani nemrkneš!
01:28:58 Obědvá se u gubernátora.
01:29:01 Tam někde takhle v koutě se potí hejtman s rukou na čepici...
01:29:04 Kurva, to budou časy!
01:29:06 Že si tak libuješ v těch hrubostech!
01:29:10 Uvědom si konečně, že teď nastává nový život!
01:29:16 Vždyť kolem nás budou páni, různí baroni,
01:29:22 nóbl způsoby, samá honorace.
01:29:27 Člověk aby se tě bál!
01:29:30 Ty kolikrát plácneš takové slovo, že...
01:29:33 Slovo sem - slovo tam!
01:29:35 To dokud jsi byl hejtman, ale tam?!
01:29:39 Dej to sem!
01:29:43 Prej se tam jí takový rybičky, takový...
01:29:45 Sakra, jak se to jmenuje...
01:29:49 Prostě jídlo pro bohy!
01:29:52 Ty taky myslíš pořád jenom na ten bachor!
01:29:56 Místo, co by ses staral,
01:29:57 jestli budeme mít nejlepší dům v hlavním městě!
01:30:02 V mém pokoji bude taková vůně,
01:30:06 že člověk ani nebude moct vejít...
01:30:10 Jé! Promiň!
01:30:14 Jenom když přimhouří oči.
01:30:18 To bude krása!
01:30:35 (vzrušené hlasy kupců)
01:30:42 Tak co, holoubkové?
01:30:45 Jak se máme? Co kšefty?
01:30:48 Co, vy hokynáři, vy syrečkáři?
01:30:52 Žalovat na mě! Demonstrovat! Na to vás užije, co?
01:30:56 Už jste slyšeli, že ten činitel, co jste mu žalovali,
01:30:59 si bude brát mou dceru?
01:31:01 Teď, pane, mluvte!
01:31:03 (škemrání a prosby kupců)
01:31:06 Teď se smiluj! Teď tu škemráte! Teď!
01:31:11 A víte proč? Protože jsem první!
01:31:14 Protože jsem nahoře, protože jsem vyhrál.
01:31:20 Ale to vám povídám: oči do hrsti a špicujte uši - vdávám dceru!
01:31:28 Víte koho si bere... Tak se, doufám, necháte vidět.
01:31:33 Nemyslete si, že to odbydete nějakou homolí cukru
01:31:37 nebo smradlavým jeseterem...
01:31:39 Uhni!
01:31:43 Marš!
01:31:44 Plavte!
01:31:46 Co to slyším? To je ale výhra!
01:31:49 Blahopřeju! Konečně se na nás usmálo štěstí.
01:31:53 Milostivá paní!
01:31:55 Nevěstinko!
01:31:57 Tak hodně zdraví, štěstí, dlouhá léta!
01:32:01 Hodně zdraví, hodně zdraví. Mášenko!
01:32:05 To se vám povedlo!
01:32:08 Máme tu čest blahopřát!
01:32:11 To je ale krásná novina!
01:32:14 -Paní kmotřičko!
-Paní kmotřičko!
01:32:16 Ach, bože!
01:32:18 Dovolte, abych vám pogratuloval. Jak já vám to přeju!
01:32:23 Žena mi doma pláče a pláče, až z toho škytavku dostala.
01:32:27 Já jí povídám: "Co to tak, Nastěnko, škytáš?"
01:32:30 A ona: "Já ti sama nevím, slzy se mi řinou a řinou. Taková radost!"
01:32:37 Račte se posadit, panstvo. Prosím! Miško, vem sem ještě nějakou židli!
01:32:41 Pane hejtmane! Srdečné blahopřání od policie! Hlavně zdravíčko!
01:32:47 To jste hodnej. Prosím!
01:32:57 Tak už nám konečně povězte, jak k tomu došlo. Dopodrobna.
01:33:00 Co a jak?
01:33:02 Jako obyčejně. Ráčil říct o ruku.
01:33:05 No ovšem. Ne obyčejně! Vybraným způsobem!
01:33:11 "Já," pravil, "Anno Andrejevno,
01:33:14 pouze s ohledem na vaše vynikající přednosti!"
01:33:18 To víte - původ se nezapře!
01:33:22 Úžasné vychování a ten tón!
01:33:27 "Pro mne, milostivá, život je...
01:33:35 Co jako?
01:33:38 Bublina!
01:33:42 Věřte, že nebýt toho, že dovedu ocenit vaše vzácné kvality..."
01:33:49 Ale matinko, to říkal mně.
01:33:51 Už zas! Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš.
01:33:57 "Madam, já nevycházím z údivu!" A pořád komplimenty a poklony.
01:34:06 Já chtěla jako prohodit - ze slušnosti -
01:34:10 "My jsme se ani nenadáli..."
01:34:14 Ale v tom vám už on padl na kolena
01:34:18 a strašně ušlechtile zvolal:
01:34:22 "Chcete ze mne učiniti nejnešťastnějšího tvora na světě?
01:34:27 Ach, Anno Andrejevno, vyhovte mému vášnivému citu,
01:34:33 jinak budu nucen svůj život ukončiti smrtí!"
01:34:37 Opravdu, mami! Opravdu, mami, to říkal mně.
01:34:43 O tobě byla taky řeč.
01:34:46 To ti neberu.
01:34:49 A pořád vyhrožoval: "Já něco provedu!
01:34:51 Já jsem všeho schopnej, já se zastřelím!"
01:34:56 To už tak osud někomu přeje!
01:35:07 Že jsem tak smělej: kde jako máte ženicha? Že prej odjel?
01:35:11 Jenom na den. Má moc důležitý zasedání.
01:35:14 Ne, jel za strýčkem na venkov, aby mu požehnal.
01:35:20 No za strejčkem, ano, ale zejtra...
01:35:23 Pozdrav pánbu!
01:35:25 Dejž to pánbu! Ale zejtra...
01:35:32 (správce) Zab se a uteč!
01:35:33 -Pukni!
-Nápodobně!
01:35:35 My se teď hodláme přestěhovat do Petěrburku.
01:35:40 Tady je, chápete, takový vzduch...
01:35:44 Takový...
01:35:47 Zatuchlý, venkovský, až je to trapné.
01:35:53 On tam bude choť povýšen na generála.
01:35:58 Komu Pánbůh, tomu všichni svatí.
01:36:00 U Boha je všecko možný.
01:36:02 Koho mají pověsit, ten se neutopí.
01:36:05 A jestlipak na nás nezapomenete?
01:36:10 Například, kdyby se něco stalo, nějaká služební nehoda...
01:36:13 Zatlačíte? Malinko protekce?
01:36:16 Napřesrok tam vezu chlapce, chci ho upíchnout k státu.
01:36:20 Držel byste nad ním ochranou ruku?
01:36:23 Pročpak ne, že jo?!
01:36:25 Ty bys pořád jenom sliboval!
01:36:28 Předně: kdy na to chceš myslet a pak -
01:36:34 máš ty to vůbec zapotřebí?
01:36:37 Proč bych to neudělal? Sem tam můžu.
01:36:40 Můžu, můžu, můžu! Budeš se starat o každou chamraď?
01:36:47 Panstvo! Panstvo! A teď se podržte!
01:36:50 Ten vašnosta, co jsme si mysleli, že je revizor,
01:36:53 žádnej revizor nebyl!
01:36:55 -Cože? Nebyl?
-Jak to?
01:36:58 Revizor! Nic takovýho! Tady to stojí černý na bílým!
01:37:02 -Kde jste to sebral?
-Sám to tu píše.
01:37:05 Přiběhli za mnou na poštu s dopisem.
01:37:06 Mrknu na obálku - Poštovská ulice.
01:37:10 Až jsem se musel chytit stolu!
01:37:12 Už je to tady! Něco se mu nelíbí na poště, tak posílá vládě hlášení!
01:37:19 Pane hejtman, tak jsem to - jak jste chtěl - rozlepil.
01:37:24 Jak jste chtěl... Já jsem... Jak jste se opo...
01:37:26 Vy jste rozlepil dopis vládního činitele?
01:37:29 To je právě to, že on není ani vládní, ani činitel!
01:37:32 A kdo podle vás je?
01:37:34 Ani posel, ani osel - co já vím?
01:37:36 Slyšeli jste to? Ani posel... Já vás dám zavřít!
01:37:39 -Vy mě?
-Já vás!
01:37:41 Dejte pokoj!
01:37:43 On si bude brát mou dceru a já budu generálem!
01:37:45 Já vás odlifruju rovnou na Sibiř!
01:37:47 Ale pane hejtman, pořád s tou Sibiří! Vy ji nemít...
01:37:51 Já vám to přečtu. Panstvo, chcete to slyšet?
01:37:53 (souhlasné výkřiky)
01:37:56 "Musím ti sdělit, milý Trapičkine, jaké se se mnou dějí kotrmelce.
01:38:01 Cestou jsem v kartách prohrál málem kalhoty
01:38:05 a hostinský už mě chtěl poslat za mříže,
01:38:09 když najednou - přece jenom je na mě vidět ten Petěrburk -
01:38:14 celé město mě začalo pokládat zřejmě za gubernátora.
01:38:20 Hejtman mě přestěhoval k sobě.
01:38:25 Mám se jak paša, koukám, jak bych mu svedl ženu a dceru.
01:38:33 Ještě nevím, s kterou si začnu.
01:38:36 Nejspíš s matinkou - zdá se ochotná ke všem službám.
01:38:44 Člověče, tady jsou vůbec originály, to bys puknul!
01:38:50 Měl bys je vrazit do nějakého fejetonu...
01:38:56 Vem si hejtmana, číslo jedna: pitomý je jak necky..."
01:39:03 Ne! To tam není!
01:39:10 "Pitomý jak necky..." To jste tam připsal vy, tohleto!
01:39:12 A jak, prosím vás?
01:39:14 -Čtěte! Čtěte!
-Dál, dál!
01:39:16 "Hejtman je pitomý jak necky..."
01:39:19 Co to opakujete?
01:39:22 Tak teď jsem to ztratil... Jo, tady!
01:39:24 Jenom jednou to tam bylo!
01:39:26 "...pitomý jak necky."
01:39:27 Jen jednou to tam napsal!
01:39:32 "Poštmistr je taky dobrý člověk..."
01:39:37 Co tam je? Co tam je?
01:39:39 Ale tady se o mně vyjádřil neslušně.
01:39:40 Když číst, tak číst! A všecko!
01:39:42 Ukažte, já to přečtu!
01:39:46 Tak, tady!
01:39:48 "Poštmistr jakoby z oka vypadl naší domovnici - taky takový kořala."
01:39:56 To je ale sprosťák! Zasloužil by jednu přes hubu!
01:40:01 "Správce chudinského ústavu..."
01:40:05 Co jste se zarazil, co?
01:40:08 Tady měl nějak rozkřípané pero... Máte pravdu, je to hrozný sprosťák.
01:40:14 Ukažte, já mám lepší oči.
01:40:16 Tady to můžete přeskočit, pak už je to čitelný...
01:40:20 Ale já to rozluštím.
01:40:22 Rozluštit, rozluštit! To já taky můžu rozluštit!
01:40:27 Dál už to není problém!
01:40:28 Nevynechávat! Prve se taky četlo všecko!
01:40:31 -Číst! Číst!
-Počkej, já to...
01:40:33 Prosím.
01:40:36 -Tady odtud...
-Žádný zakrejvání.
01:40:39 "Správce chudinského ústavu: uvaž svini pentli - a máš ho."
01:40:49 Nechápu, co je na tom tak k smíchu?
01:40:52 "Školní inspektor neví, co je mejdlo..."
01:41:04 Mejdlo... Vím.
01:41:09 Taková... kostka.
01:41:16 Aspoň, že mne vynechal!
01:41:18 "Zdejší soudce..."
01:41:20 Nevynechal!
01:41:22 Ale, pánové, vždyť je to nuda! Takové pitomosti! Koho to má bavit?
01:41:26 -Pokračovat!
-Dál!
01:41:30 "Zdejší soudce je úplný paralytik."
01:41:37 To bude asi francouzsky.
01:41:39 Co to jako je? Nebo co...
01:41:41 Nejspíš: zloděj.
01:41:43 To bude něco horšího.
01:41:45 "Ale jinak si na ně nemůžu stěžovat.
01:41:48 Hostí mě a peněz mi dají, kolik si řeknu.
01:41:52 Asi se taky vrhnu na literaturu, člověk by se jinak ukousal.
01:41:57 Má duše směřuje vysoko, vysoko...
01:42:00 Zatím tě zdravím! Tvůj Chlestakov"
01:42:04 "Poštovská ulice 97.
01:42:07 Když vejdeš do dvora, tak 3. patro napravo."
01:42:14 Taková blamáž!
01:42:19 To je rána! Ten mi dal!
01:42:24 Zničil mě, zničil, dočista zabil!
01:42:28 To nejsou obličeje, co vidím, to jsou čenichy -
01:42:33 ano, jenom rypáky vidím, nic víc!
01:42:37 Sem s ním! Přiveďte ho sem! Chyťte ho! Chyťte ho!
01:42:40 Jo, chyťte ho! Dal jsem mu zapřáhnout svý nejlepší koně.
01:42:45 Jenomže - proboha, pánové - on ze mě vytáhl tři stovky!
01:42:49 Ze mě čtyři!
01:42:50 Ode mě si taky vzal tři sta!
01:42:53 My jsme mu, prosím, taky půjčili - pětašedesát.
01:42:58 Jak já mu, vůl stará, mohl takhle naletět!
01:43:01 Třicet roků sloužím!
01:43:04 Ani jeden kupec, ani jeden židáček mě nepodfoukl.
01:43:08 Lotry nad lotry jsem napaloval - takový, že by ukradli celej svět.
01:43:12 Tři gubernátory jsem ve zdraví přečkal... Co gubernátory!
01:43:15 Ale, Antošo, to přece...
01:43:19 Vždyť on se zasnoubil tady s naší Mášenkou!
01:43:22 Ale houby zasnoubil! Jdi se vycpat s tím svým zasnoubením!
01:43:25 Tak pohleď, lide křesťanský, tak se podívejte, co je z hejtmana: šašek!
01:43:31 Vynadejte mu do blbců, hovadu šedivýmu!
01:43:34 Ty bambulo bramborová!
01:43:37 V takový onuci, v takovým tajtrlíkovi vidět vrchnost?!
01:43:43 A on si teď někde upaluje, rolničky cinkají...
01:43:47 Po celým světě tě roznese!
01:43:50 A ještě se najde nějakej škrabák, nějakej pisálek
01:43:53 a vrazí mě do komedie!
01:43:56 To je spravedlnost? Tohleto? Na nic se neohlížet?
01:44:00 Služební léta, pocty, vyznamenání?
01:44:02 Všichni se budou jenom cenit a plácat do stehen!
01:44:08 Čemu se smějete?
01:44:10 Sami sobě se smějete!
01:44:15 Já bych všecky ty škrabáky, pisálky, liberály zatracený...
01:44:20 Já bych je rozmačkal na kaši, svázal do jednoho pytle
01:44:24 a zakopal sto sáhů pod zem! To by vám patřilo!
01:44:30 Jestli já se z toho vůbec proberu?
01:44:35 Co na něm bylo? To mi řekněte! Takovej...
01:44:41 Takovej sralbotka! A všichni hned: revizor, revizor, revizor!
01:44:47 Kdo s tím začal?
01:44:50 Kdo s tím přišel první? Co?
01:44:52 Tady! Tady! Kdo s tím začali? Tady ti dva s tím začali!
01:44:56 Lidičky, já ne! Ani nápad!
01:44:59 Já taky ne. Já už vůbec ne!
01:45:01 To se ví, že vy!
01:45:04 Bodejť, vrazili sem jako když hoří:
01:45:07 "Už je tady, sedí v hospodě, neplatí!" To byla trefa!
01:45:11 Samozřejmě, že vy! Kecalové, klepny užvaněný!
01:45:14 Toho revizora si odnesete!
01:45:16 Ano, šmejdí to po městě, shání to kdejakej drb!
01:45:19 -Tlachalové pitomí!
-Žblabuňkové!
01:45:22 (všichni) Ano, vy, vy, vy, vy...
01:45:30 Já ne, to tady Petr Ivanovič!
01:45:34 Vůbec ne, to tady Petr Ivanovič!
01:45:57 Úředník, který přijel se zvláštním posláním z Petěrburku,
01:46:01 vás žádá, abyste se k němu okamžitě dostavili!
01:46:05 Ubytoval se v městském hostinci.
01:47:56 Skryté podtitulky Jan Šmíd
Revizor ruského klasika N. V. Gogola se hrál na mnoha jevištích, památná inscenace je ta z konce 60. let z Činoherního klubu. I v jednadvacátém století bují úplatkářství, patolízalství, lenost, hloupost, požitkářství, snaha vyšvihnout se na ohnutých zádech druhých, poklonkování nadřízeným… a osvobozující smích nad tím vším, nad stále stejným lidským hemžením, které se projevuje napříč věky právě proto, že vyvěrá z lidského charakteru.
Režisér Viktor Polesný sáhl po nestárnoucím překladu Zdeňka Mahlera a obsadil svou interpretaci Revizora nejlepšími komickými herci naší doby. A tak se potěšme z herectví Jiřího Lábuse, Oldřicha Kaisera, Kateřiny Hrachovcové, Jiřího Pechy, Bohumila Klepla, Vladimíra Dlouhého, Josefa Dvořáka, Oldřicha Navrátila, Jiřího Schmitzera a především Simony Stašové, která právě slaví významné životní jubileum. Gratulujeme.
