Jak jsem ulovila svou první rybu v životě
Rybníky, lesy, louky, tajuplná historická města a tradice – to všechno najdeme na jihu Čech. Mnoho z nás se sem alespoň jednou za život vypraví za krásou místních zámků, za dobrodružstvím při sjíždění řeky. Já jsem dnes zvolila klidnější variantu a vydala se do Jarošova nad Nežárkou – obce ani ne deset kilometrů severně od Jindřichova Hradce. I když o napětí a akci jsem neměla nouzi!
Cestovala jsem netradičně autostopem, což mi zvedlo hladinu adrenalinu v krvi. Člověk si celou cestu promítá v hlavě všechna ta varování, která dostal od rodičů, všechny ty hrůzostrašné příběhy. Já jsem měla na své řidiče štěstí, byli to milí lidé. V Jarošově jsem měla domluvenou schůzku s panem starostou Bohumilem Rodem. Vyprávěl mi místní legendu o čarodějnici, která zavraždila svých šest partnerů. Podobné povídačky máme tendenci brát na lehkou váhu, ale řeknu vám, že když jsem stála na místě, kde čarodějnice údajně žila, a do zad mi pršel ledový déšť, 
moc do smíchu mi nebylo. Člověk nikdy neví, která pověst je založená na zrnku pravdy. A poštvat proti sobě čarodějnici nechcete.
Raději jsem rychle opustila romantická zákoutí a vydala se k místnímu rybníku. Čekal tady na mne místní rybář pan Martin Plachý, který má právo říct, že rybník patří jenom jemu. Právě z jeho hlavy totiž vzešel nápad, aby se obnovil 200 let starý rybník, který zde kdysi býval. Rybníky k jižním Čechám prostě patří, a tak jsem neodolala a nechala se zlákat k rybolovu. Přiznávám se, že jsem si tuhle činnost vždycky spojovala jen s postaršími pány, kteří celý den prosedí na břehu s lahví dobrého piva a klábosí. Přemýšlela jsem, jestli vydržím čekat několik hodin, než se ryba chytí na návnadu. Jenže to jsem vůbec nemusela! Než mi pan Martin stačil vysvětlit, jak se vlastně rybaří, zabrala jedna na můj prut! Všechno se to seběhlo tak rychle, že jsem nestačila ani panikařit. Naštěstí jsem vedle sebe měla profesionálního rybáře, který mi radil, co mám dělat. Nemohla jsem uvěřit, že sotva pár minut poté, co jsem usedla na stoličku, tahám z vody svoji první ulovenou rybu v životě! Bylo to naprosto fantastické.
A protože jsem v kraji rybníků a vod, nechala jsem si od pana Martina ukázat, jak si takového kapra správně připravit. Rybí maso na zelenině je opravdovou lahůdkou. Nemějte kapra spojeného jenom s Vánocemi, dopřejte si ho třeba na tento způsob i během roku. Věděli jste, že kapří šupiny nenosí jen štěstí a nedrží peníze 
v peněženkách? U paní Vlasty Nejedlé jsem na vlastní oči viděla zástěry, které jsou vyšívané z kapřích šupin. To se dnes už nevidí!
Když jsem se přišla rozloučit s panem Rodem, objevila jsem ho uprostřed turnaje ve hře, kterou si nikde jinde nezahrajete. Byla to totiž Jarošovská káča. Musím se přiznat, že po malém tréninku jsem pány v této hře zdolala. Možná to chce jemnější ruce! :-)
Z Jarošova jsem odjížděla plná silných zážitků a dojmů. Navždycky si budu pamatovat místo, kde jsem chytila prvního kapra v životě, kde si zahrajete jedinečnou hru, kde najdete oděvy z kapřích šupin a kde možná sídlila čarodějnice.
Je to tu opravdu kouzelné!
Monika
