Jak jsem na kole našlapala desítky kilometrů
Využila jsem krásného počasí a vyjela si z Brna na kole do Dolních Bojanovic, které jsou nedaleko Hodonína. Úctyhodný výkon řekla bych, zvláště v parném létě. Každé šlápnutí do pedálů za to však stálo!
Jela jsem navštívit paní Růženu Komosnou, známou od mé kamarádky. Je jí krásných pětadevadesát let a představte si, že stále vyšívá kroje bez brýlí. Setkání s ní i s její vnučkou Markétou, která pokračuje v rodinné tradici, bylo velmi vřelé a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o podlužáckém kroji. Obdivuhodná byla nejen mravenčí práce, která vyžaduje velkou míru trpělivosti, ale i elán a životní optimismus paní Růženky. Samozřejmě jsem měla možnost si vyšívání vyzkoušet, ale švadlena ze mě rozhodně nebude. Kdyby místní chasa spoléhala na moje výtvory, žádné zábavy by se nedočkala. :)
Protože jsem mlsná, zajímalo mě, co je vyhlášenou dolnobojanovickou specialitou. A tak jsem byla vyslána za paní Anežkou Bilíkovou, která peče výborné meltašky, které vypadají jako nadýchané peřinky plné ořechů. Paní Anežka peče meltašky své rodině i známým, ale prý je nikdy neochutnala, což je pro mě nepochopitelné. Dělat takovou dobrotu a nevědět, jak chutná! A protože paní Anežka už hůře slyší, vznikla při našem společném pečení řada humorných situací.
Při mém seznamování se s krásami a zajímavostmi obce jsem u vinných sklepů narazila na paní Evu Sejákovou, která nádherně malovala ornamenty na sklep. Původně jsem si její práci chtěla jen vyfotit, ale paní Eva mě vyzvala, abych si to šla vyzkoušet sama. Věřte, že i když to vypadá jednoduše, tak to rozhodně jednoduché to není! Stačí malé zachvění ruky a hned přetáhnete. Alespoň malou památku na mě budou v Bojanovicích mít.
Když jsem na internetu hledala zajímavosti o Dolních Bojanovicích, zaujala mě krátká informace o třech historických dřevěných křížích, které zhotovil lidový řezbář František Vymyslický. Na místním hřbitově, kde se jeden z křížů nachází, jsem potkala paní Růženu Kašíkovou, která mi vyprávěla místní příběh, který se ke křížům vztahoval.
Posilněna zážitky jsem vyrazila na kole zpátky do Brna. Přiznám se, že mě pekelně bolely nohy ještě dva dny poté. :)
V Dolních Bojanovicích jsem se utvrdila v tom, že Slovácko zůstává krajem, kde laskavost, vstřícnost a pohostinnost zůstává samozřejmostí, stejně tak uchovávání lidového řemesla a tradic. Určitě se tady mezi vinohrady zastavte, budete-li mít cestu, rádi vás uvítají.
Vaše Monika
