Jak jsem objevila zdravé suroviny na českém poli
Do údolí řeky Jizery nedaleko Mladé Boleslavi jsem se vydala vůbec poprvé ve svém životě. Většinu z nás táhne touha poznávat zahraničí, exotické kraje, jiné kultury, ale dost často zapomínáme, že dobrodružství a něco nového najdeme doslova za našima humny. Cesta vlakem byla příjemná a já jsem se začala těšit, přestože mi počasí nepřálo a celý den střídavě pršelo.
Předem jsem si domluvila setkání s paní Libuší Krejbichovou, která mistrně ovládá místní sladkou specialitu řepánky. Jak napovídá název, uvnitř kynutých buchet najdeme poněkud netradiční surovinu, tedy cukrovou řepu. Buchty jsou opravdu jednoduché a díky cukrové řepě nemusíte přidávat ani gram cukru navíc, což je podle mého skvělá alternativa. Když trošku přimhouříme oči, můžeme řepánky vydávat za přírodně slazené a zdravé, na což nalákáte i strávníky držící štíhlou linii. Řepa nasladko? Nebojte se a vyzkoušejte, a pokud má někdo odpor k netradičním věcem, prostě mu to neříkejte, dokud neochutná. Sám pozná, že se suroviny skvěle doplňují. V Dobrovicích, kde jsem paní Libušku navštívila, najdete i muzeum řepařství, kde se o této surovině dozvíte více.
Posilněná sladkou dobrotou jsem se vydala na návštěvu k panu Janu Bartošovi,
který na svém statku vyrábí makový olej. Dozvěděla jsem se, že olej z máku obsahuje vysoký podíl vápníku a vitaminu E, je vhodný nejen pro vaření, ale také jako kosmetický přípravek. A tak jsem během jednoho dne vyzkoušela dvě obyčejné suroviny pro mě zcela netradičním způsobem. Olej jsem si koupila nejen pro výrobu zálivek do salátů, ale budu si jím dopřávat třeba vlasové zábaly. Dost možná k němu budu jen tak čichat, protože voní opravdu intenzivně po máku.
Cestou ke své poslední zastávce jsem uviděla budovu staré fary, po které mě provedli její současní majitelé. Byla jsem doslova ohromena tím, jak se jim podařilo zachránit staré fresky, které celému objektu dodávají romantickou atmosféru. Je krásné, když si někdo najde čas a chuť investovat do záchrany starých objektů.
Na závěr jsem navštívila paní Ivetu Dandovou, která se věnuje pletení z orobince, mokřadní rostliny, která se vyznačuje charakteristickými tmavými doutníčky. Také
jste je jako děti zapalovali a hráli si na dospěláky? :) Celý život jsem si myslela, že je to druh rákosí, ale paní Iveta mě vyvedla z omylu. Pod jejími hbitými prsty vznikají úchvatná díla. Pletení z orobince je řemeslo, jehož znalost koncem 17. století přinesli do tohoto kraje z Itálie mniši později zaniklého kláštera v dnešní obci Klášter Hradiště nad Jizerou. Orobinec je silnější a plete se z něj hůř, než když jsem se učila vyrábět ozdoby z kukuřičného šustí. Paní Iveta mě nechala uplést takzvanou padesátku, tedy padesát metrů dlouhý copánek z tenkého orobince, kterým se vyplňuje pletené zboží. Tak jestli si její výrobek někdy zakoupíte, třeba bude vyplněný právě mým pokusem. :)
Do Brna jsem se vracela příjemně překvapená, nikdy by mě nenapadlo hledat v okolí řeky Jizery dezert z řepy, olej z máku a řemeslo převzaté od italských mnichů. Kousek ciziny najdete i tady, netřeba vyrážet za hranice.
Příště se můžete těšit zase na kousek tradiční Moravy.
Vaše Monika