Redl vs Rédl

Postava vojenského prokurátora Romana Rédla je volně inspirována skutečnou historickou osobností, byť žijící před více než sto lety v dnes již neexistující rakousko-uherské monarchii - plukovníkem Alfredem Redlem, obávaným a nemilosrdným lovcem špiónů.

Armádní eso

Alfred Viktor Redl se narodil roku 1864 ve Lvově. Pocházel z chudých poměrů, ale vynikal inteligencí, organizačními schopnostmi, silnou vůlí a touhou uspět. Byl předurčen pro kariéru v armádě, z vojenské školy vyšel jako jeden z nejlepších absolventů. Možná i díky své jazykové výbavě, hovořil plynně šesti jazyky, byl vyslán do carského Ruska, aby se prakticky seznámil s vyzvědačskou činností. Vynikající výsledky vedly k jeho rychlému povyšování, postupně stoupal v hierarchii tzv. c. a k. evidenční kanceláře, tedy vojenské špionážní a kontrašpionážní služby.

Lovec špiónů

Do svého oboru zaváděl zcela nové postupy, které přebíral zejména z kriminalistiky, například daktyloskopii nebo dokonalejší využívání fotografií a odposlechů. I díky tomu v rychlém sledu odhalil hned několik, zejména ruských, vyzvědačů. Brzy se stal postrachem řady cizích špiónů působících v podunajském soustátí. V roce 1912 logicky následovalo povýšení na plukovníka generálního štábu a na podzim byl jmenován do funkce náčelníka generálního štábu VIII. armádního sboru se sídlem v Praze. Měl rozjetou skvostnou kariéru, která se podle mnohých měla zastavit až úplně nejvýše, tedy na pozici náčelníka generálního štábu společné branné moci Rakouska-Uherska.

Sebevrah

Hotel Klomser – zdroj: altwien.iam.atRáno dne 25. května 1915 byl Redl zcela nečekaně nalezen mrtev v pokoji vídeňského hotelu Klomser, v němž se o den dříve ubytoval. Všechny nalezené důkazy potvrzovaly skutečnost, že spáchal sebevraždu, když si revolverem prostřelil hlavu. Okamžitě se vyrojila řada spekulací, jež z větší části poukazovaly na důstojníkovo pracovní vypětí. Stres měl údajně stát za jeho dobrovolným odchodem ze života.

Konspirátor

Jak zjistil „zuřivý reportér“ Egon Ervín Kisch, Redl sebevraždu jen tak nespáchal. Podařilo se mu vypátrat, že armádní zástupci si po plukovníkově smrti nechali zámečníkem otevřít Redlův pražský byt, který následně velmi pečlivě prohledali a odnesli si celou řadu materiálů a dokumentů. Výsledkem Kischovy novinářské práce tak nakonec bylo vynucené přiznání armádních špiček k celé aféře. Alfred Redl totiž přibližně od roku 1905 vynuceně pracoval jako agent pro ruskou zpravodajskou službu Ochrana (a v menší míře i pro další dohodové zpravodajské služby), které předával ty nejtajnější spisy a plány rakousko-uherské armády, včetně seznamu habsburských agentů působících v Rusku. Na oplátku dostával obrovské sumy peněz a v menší míře i jména méně důležitých ruských agentů, které mohl s velkou pompou „odhalovat“.

Homosexuál

Peníze pravděpodobně nebyly prvotním impulsem pro zahájení Redlovi spolupráce s Ruskem, tou bylo totiž vydírání. Při Redlově pobytu v Rusku tamní zpravodajci správně usoudili, že se jedná o velmi schopného muže, který bude stoupat po armádním žebříčku, a zaměřili se proto na nalezení nějaké Redlovy slabiny. Tou byla pečlivě skrývaná homosexualita, která v tehdejší rakousko-uherské prudérní a katolické společnosti, a armádě pochopitelně obzvlášť, byla velmi striktně potírána. Její veřejná známost by zcela vylučovala jakoukoli vojenskou kariéru. A tak Rusové Redla přinutili spolupracovat. Předal například dokumenty, které v roce 1914 napomohly Srbům při úspěšné obraně jejich země proti rakousko-uherskému útoku, nebo Rusku při úvodní ofenzivě na podzim téhož roku. Redl si však vymínil, že jako kompenzaci za tuto vynucenou spolupráci bude dostávat velké sumy peněz.

Okázalý gentleman

Ruské peníze Rédlovi umožnily život na vysoké noze, zároveň mu ale nohy i podrazily. Na začátku konce agentovy kariéry stál dopis poste restante, který si muž jménem Nikon Nizetas nevyzvedl na vídeňské poště, a který se tudíž vrátil do Berlína, odkud byl odeslán. Tamní pošťáci jej otevřeli, aby odesílatele našli. Objevili velkou sumu peněz a adresy, později identifikované jako špionážní. Vídeňská pošta proto začala podléhat neustálé kontrole pro případ, že by si někdo přišel na toto jméno dopis vyzvednout. A někdo se skutečně po pár týdnech objevil. Sice v první chvíli detektivům unikl, ti ale brzy zjistili, že odjel do hotelu Klomser, kde byl posléze k údivu všech ztotožněn s expertem na lov špionů Alfredem Redlem. Okamžitě bylo informováno nejvyšší vedení armády, které na svém tajném zasedání rozhodlo o tom, že celá aféra musí zůstat utajena, aby nebylo poškozeno dobré jméno armády.

Muž mnoha tváří

Za Redlem byla vyslána čtveřice mužů, aby ho konfrontovala s důkazy. Agent se jim k velezrádné činnosti přiznal. Poté mu byl na místě zanechán revolver s důrazným doporučením, aby se zachoval tak, jak mu velí jeho důstojnická čest, což plukovník také dodržel. Rychlost s jakou bylo rozhodnuto o řešení aféry byla blesková. Od odhalení Redla po jeho smrt uběhlo jen přibližně 12 hodin. Snaha o utajení a další okolnosti však později vyvolaly řadu spekulací. Řešilo se, zda například vědomě nepůsobil jako dvojitý agent a nedodával do Ruska podvržené informace, nebo zda nebyl jako odpůrce ofenzivní války na Balkáně nepohodlný pro tehdejší velení armády, a proto byl donucen se zastřelit. Žádnou z těchto spekulací se ale nepodařilo nijak prokázat.