2. října 2017

Bylo odpoledne, pan František si doma pročítal noviny a najednou zvonění. Na chodbě nestál ani nikdo ze sousedů, ani pošťák, ale dva urostlí chlapi, kteří se jej poměrně razantně zeptali, zda je skutečně pan František. Poté, co je ujistil, že ano, vytáhli odznaky kriminální policie a oznámili mu, že v tom případě pojede s nimi. Polkl naprázdno...

Opatrně otevřel oči a zmateně se rozhlížel kolem sebe. To prostředí neznal. Nejvíc mu připomínalo nemocniční pokoj. Jenže jak se sem dostal? A proč? Hlava, ze které toho přes fáče moc vidět nebylo, ho bolela jako střep. Pomalu se začínal rozpomínat, co se mu vlastně přihodilo. Ostatně na totéž se ho o pár hodin později ptali kriminalisté. Ti už ale v té době měli, díky městskému kamerovému systému, mírný informační náskok…