25. září 2017

Nocí se plazil celý od krve z proseckého Parku Přátelství k nedalekému panelovému domu. Tam se potřeboval dostat, aby si zachránil život. V těchto vypjatých chvílích věděl, že to musí zvládnout, že právě tam bydlí jeho přátelé. Kdyby měl sílu podívat se na hodinky, ukazovaly by mu něco po druhé hodině ranní. Bylo pondělí 17. července…

Srpen se pomalu začínal lámat do své druhé půle a většina lidí chodila venku jen tak nalehko. Ne tak asi pětadvacetiletá žena, kterou jste toho pondělního odpoledne mohli potkat v pražských Kobylisích. Ta se toho dne naopak pěkně přioblékla. A jen ona v té době zatím věděla, co ukrývá pod svou zelenou mikinou. Chvíli jen tak bloumala nehostinnou panelákovou zástavbou, až jí do oka padla malá prodejna potravin v přízemí jednoho z domů. Opatrně se rozhlédla kolem, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře...