20. února 2017

Tuto reportáž jsme poprvé odvysílali v roce 2010, ani ne rok po jeho zmizení. Řeč je o Jaromíru Škvárovi, mladém, tehdy pětadvacetiletém muži z Berouna. Miloval počítače, rád surfoval na internetu, chtěl pracovat v nějaké bezpečnostní agentuře… Znalci duše však tvrdili, že Jaromírův mentální stav neodpovídá jeho věku a že žije spíše na úrovni kluka patnáctiletého. I přes tento handicap měl Jaromír své sny. Jenže se v roce 2009 náhle a nečekaně ztratil…

Byl pátek 13. ledna 2017, tedy skoro osm let od doby, kdy Jaromíra Škváru viděli jeho blízcí naposledy. Paní Jana nastoupila ve 23 hodin a 27 minut v Praze na hlavním nádraží do vlaku směrem na Beroun. Už za pár chvil měla při docela zvláštní činnosti potkat někoho, koho neviděla více než devět let…

V Milíně na Příbramsku měli na tamější benzínce nezvyklého zákazníka. Přišel pěšky, ozbrojený a zrovna v době, kdy se v prodejně nacházela jen její obsluha, která proti maskovanému muži s paralyzérem v ruce neměla sebemenší šanci...