16. ledna 2017

Paní Eva byla obezřetná a hned tak někoho do svého bytu, který sdílela se svým manželem, nepouštěla, protože si byla vědoma nástrah, které s sebou dnešní doba přináší. Když v pátek 9. září někdo zaklepal na jejich dveře, tak zpozorněla, protože pošťačku už viděla odcházet asi před hodinou a mladí se vždycky ohlásili předem telefonicky… Jedině, že by někdo ze sousedů. Šla tedy ke dveřím a kukátkem se podívala do chodby. Stáli tam dva, které neznala.

Byl čtvrtek 13. října a mladá žena se vracela vlakem domů do Valašského Meziříčí. Z vlakového nádraží to neměla daleko – jen několik set metrů. Cestuje takto pravidelně a nikdy ji nenapadlo, že by se měla bát. Tentokrát to bylo ale jiné. Už když vycházela z nádraží, měla pocit, jakoby ji někdo sledoval. Ohlédla se za sebe a skutečně za ní šel nějaký muž tak kolem pětatřiceti let. Nemohla se zbavit pocitu, že to není jen tak náhodný chodec. Cestu chtěla mít už brzy za sebou a tak přidala do kroku...