5. září 2011

Dva bratři z Ostravy – Pavel a Milan byli onoho smutného srpnového dne smrtí doslova obklopeni. Začínala druhá srpnová dekáda, vražedné tropické teploty měly do České republiky teprve dorazit. Bratři odpoledne nejenže společně vyřizovali záležitosti okolo náhrobku jejich otce, který před nedávnem zemřel, jeden z nich byl sám své vlastní smrti už velice blízko. Přišla znenadání, víceméně náhodou a hlavně cizím a naprosto nepochopitelným zaviněním…

Ještě do předloňského roku si manželé Trbuškovi žili ve vesničce Ptení pokojným životem důchodců. Šestašedesátiletému Jaroslavu Trbuškovi sice lékaři na jaře diagnostikovali rychle nastupující atrofii mozku, fyzicky na tom ale byl velmi dobře. Snad až na úraz hlavy a lehký otřes mozku, který si způsobil při pádu počátkem května. Těžký otřes ale čekal rodinu Trbuškových asi o dva týdny později. Ono sobotní ráno vyšel pan Jaroslav na dvorek vypustit slepice. Domů už se ale nevrátil…