18. dubna 2011

Už odmalička řada z nás slýchávala od svých rodičů, že se nemáme na ulici s nikým bavit, že si nemáme od neznámého člověka nic nabízeného brát a že cizím – i když hodným – strejdům a tetám nemáme zbytečně věřit. Rady podobného ražení asi dostali i malí hrdinové následujících případů. Ještě že tak…

Začalo jaro. Slunečné počasí vytáhlo z domovů spoustu lidí a ruce si po útlumu z počátku roku začali mnout také obchodníci, jejichž tržby konečně vzrostly. Jarní nápor u kas pocítily i velké obchodní řetězce, a tak se pokladní měli co otáčet. Obdobně na tom byli rovněž zaměstnanci firem zabývajících se svozem odvedených tržeb. Dva zaměstnanci jedné takové nejmenované firmy, říkejme jim třeba Petra a Pavel, jeli jednou ze svých obvyklých tras podle připraveného itineráře. Blížila se půlnoc, vše probíhalo podle plánu a nic nenasvědčovalo tomu, že by první jarní den měl skončit nepříjemným překvapením…