18. dubna 2011

Už odmalička řada z nás slýchávala od svých rodičů, že se nemáme na ulici s nikým bavit, že si nemáme od neznámého člověka nic nabízeného brát a že cizím – i když hodným – strejdům a tetám nemáme zbytečně věřit. Rady podobného ražení asi dostali i malí hrdinové následujících případů. Ještě že tak…

Začalo jaro. Slunečné počasí vytáhlo z domovů spoustu lidí a ruce si po útlumu z počátku roku začali mnout také obchodníci, jejichž tržby konečně vzrostly. Jarní nápor u kas pocítily i velké obchodní řetězce, a tak se pokladní měli co otáčet. Obdobně na tom byli rovněž zaměstnanci firem zabývajících se svozem odvedených tržeb. Dva zaměstnanci jedné takové nejmenované firmy, říkejme jim třeba Petra a Pavel, jeli jednou ze svých obvyklých tras podle připraveného itineráře. Blížila se půlnoc, vše probíhalo podle plánu a nic nenasvědčovalo tomu, že by první jarní den měl skončit nepříjemným překvapením…

Bylo pondělí, osmadvacátého března. Čtyřiašedesátiletý myslivec od Brandýsa nad Labem se vydal na jednu ze svých pravidelných pochůzek. Za svůj myslivecký život byl z lesa zvyklý na mnoho zvláštních nálezů, ovšem ten dnešní měl stonásobně překonat všechny předchozí…