26. srpna 2010

Známé přísloví praví „host do domu, Bůh do domu“. Vzpomněla si na něj jednoho dne i mladá manželská dvojice z Prahy–Bohnic. Bylo to v lednu, kdy Českou republiky sužovaly tuhé mrazy a permanentně zatažená obloha. Škoda jen, že si tenkrát nevzpomněli na modernější verzi starého přísloví – „host do domu, hůl do ruky“… Udělali by tehdy líp. Zatraceně líp…

Přestože bylo paní Evě už šestasedmdesát let, byla velmi vitální a stále pracovala. Vypomáhala dceři, jež měla v Řeži u Prahy obchod se smíšeným zbožím. Do práce to paní Eva neměla daleko, bydlela sotva sto padesát metrů od prodejny. Toho dne přišla jako obvykle kolem čtvrté hodiny ranní, aby mohla otevřít dodavatelům, kteří časně ráno přiváželi zboží. Jednomu z nich už ale neotevřela a všudypřítomná krev nevěstila nic dobrého…