15. září 2010

Psal se rok 2004. V jednom panelákovém bytě jednoho slovenského města zazvonil telefon. Když jej Adam zvednul, uslyšel češtinu. Volali mu, že v Lochovicích poblíž Berouna našli mrtvolu muže a že by se mohlo jednat o jeho otce. Druhý den přijel Adam do Čech a zemřelého jako svého otce skutečně identifikoval. Po nějaké době mu přišla z Česka urna s popelem a on ji uložil na slovenském hřbitově. O tři roky později měl Adam z Česka další telefonát a nestačil se divit. Uslyšel, že existuje podezření, že na hřbitově nepochoval svého tátu, ale někoho úplně jiného…

Bylo pět hodin ráno, hořovická nemocnice teprve procitala. Četa uklízeček, která v nemocnicích nad rámec svých povinností často plní zároveň i funkci „probouzečů“, se chystala na svou expanzi po nemocničních pokojích a chodbách. Mezi nimi i paní Věra. Ze šaten v suterénu se vydala vstříc svým povinnostem a také nevšednímu zážitku…