11. listopadu 2009

František Hudec byl onu srpnovou neděli naštvaný… dokonce hodně naštvaný. Ani nevěděl, jestli spíš na sebe, nebo na manželku. Čeho ve svých dvaačtyřiceti letech dosáhl? Na jedné straně vyženil syna a žena mu porodila dceru, na druhé straně manželka byla náměstkyní okresní správy pošt, a on jen obyčejným podlahářem. Obývali společně panelákový byt na Okružní ulici a před domem jim stála zaparkovaná škodovka. Venku léto, on v Bruntále, manželka sama na dovolené u moře. Už slyšel, jak ho po návratu domů bude vinit z toho, že rozfofroval její peníze. S tím se nehodlal smířit…

Po základní škole stačil vychodit jen první ročník učebního oboru kuchař. Problémy se zákonem měl už v sedmnácti letech, a tak za krádeže a loupežné přepadení putoval za mříže. Z kriminálu se dostal v roce 2002, ale ještě ve stejném roce jako plnoletý obdržel za krádeže dalších deset měsíců natvrdo. Po propuštění si svobody moc neužil, záhy totiž šel do vězení znovu, tentokrát na dva a půl roku. Když ve svých dvaadvaceti vyšel z vězení naposledy, měl za sebou skoro pět let za mřížemi. K tomu zatím poslednímu, jedenáctiletému trestu v nejtěžším typu věznice doposud nenastoupil. Řeč je o Vladimíru Cvečkovi – lupiči na útěku.