4. listopadu 2009

Život se s paní Alenou nikdy nemazlil. U vlastních rodičů nemohla zůstat, a když jí bylo sedm, dostala rodiče náhradní. V dospělosti se vdala, pak také rozvedla, jak už to bývá, a v roce 1995 se jí narodil syn. Přiblížil se ale listopad 1997, tehdy Alena navštívila své pěstouny a po telefonátu s jim neznámým mužem zmizela. Druhého dne záhadný mužský hlas v telefonu ujistil pěstouny, že se jim Alena ozve. Neozvala se ani jim, ani svému dnes již čtrnáctiletému synovi…

Většina z nás se domnívá, že mít uloženy své úspory v bance je bezpečnější, než přechovávat je v sebelepší domácí skrýši. Stejně tak za bezpečnější považujeme jízdu na správně nahuštěných pneumatikách než na těch, jež postihl defekt. Někdy tomu tak ale být nemusí…

Snad všichni už jsme nějaký ten hospodský večírek pokračující v bytě kamaráda či známého zažili. Také dvacetiletá Veronika byla takovým typem „večírkové recidivistky“. Na ten poslední ale v žádném případě nebude mít dobré vzpomínky. Ne snad proto, že onu květnovou středu měla v kalendáři nalistovánu třináctku, ale hlavně proto, že se na něj připletl recidivista skutečný. A takový večírek s kriminálníkem nevěstí nic dobrého…