25. ledna 2015

Charita Opava si ke svému 25. výročí činnosti nadělila mimořádný a krásný dárek. Na půdě Senátu Parlamentu ČR byla slavnostně vyhlášena jako nejlepší velká „neziskovka“ České republiky za rok 2014. V prestižní a náročné soutěži zvítězila opavská Charita ve finále nad organizacemi Člověk v tísni a Slezská diakonie. „Nepřebírám tuto cenu za sebe, ale za všechny naše zaměstnance, kterým bez rozdílu náleží,“ řekl při slavnostním ceremoniálu ve Valdštejnském paláci ředitel Charity Opava Jan Hanuš, jenž převzal cenu, kterou tvoří průsvitný broušený hranol a šek na dvacet tisíc korun. Soutěž, které se letos zúčastnilo ve všech kategoriích celkem sto třicet pět organizací, pořádá Nadace pro rozvoj občanské společnosti. Její ředitelka Hana Šilhánová na příkladu Charity Opava tvrdí, že se český neziskový sektor profesionalizuje. Vybrat totiž z každé kategorie pouze jednoho vítěze nebylo snadné. Takové vítězství přináší v práci pro nejpotřebnější velkou naději do dalších let.

Je jedním z nejzajímavějších příkladů dřevěných sakrálních staveb v Těšínském Slezsku. Byl postaven v roce 1701 z fundace Heinricha barona Larische jako filiální kostel skočovské a později hradecké fary. Od roku 1756 se bělovický kostel stal cílem každoroční pouti obyvatel Skočova. V tom roce v jejich městě propukl požár a obyvatelé Skočova se zavázali, že každoročně vykonají pouť do Bělovicka. V kostele se nachází vzácný renesanční hlavní oltář pocházející z 16. století, který má formu triptychu. O zajímavostech bělovického kostela a jeho okolí vypráví historička muzea v Polském Těšíně, paní Irena Adamczyk, která se specializuje na dřevěné kostely v Polsku a na Slovensku.

Ženské vokální trio sester Sofie a Marie Prusali a Lady Gižové, vzniklo založením a vysvěcením pravoslavné kaple sv. Jiří na zámku v Ostravě-Porubě, kde se slouží liturgie v českém a řeckém jazyce. I když obě sestry vystudovaly výtvarné umění na katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity, hudba je provázela už od dětství. Ať šlo o muziku, která je obklopovala v rodném Řecku i v hudebnosti jejich ostravské rodiny. Dnes je jim však velmi blízká především hudba jejich řeckých kořenů spojená s úctou k tamějším tradicím lidovým i duchovním. Proto se sestry postupně učí byzantské řecké hymny, které doplňují české pravoslavné zpěvy vladyky Gorazda. Kromě byzantských zpěvů se věnují polyfonním zpěvům severního Řecka, oblasti Ipiros. Po roce působení má Chorodia Agiu Georgiu za sebou samostatné koncerty i účasti na festivalech, z nichž nejvýznamnější byl mezinárodní festival pravoslavné hudby Archaion Kallos, který se koná již několik let v Praze. Zásluhou Chorodii je obraz nejen duchovní hudby v Ostravě bohatší o komorní vokální projev málo známých řeckých hudebních tradic.