9. června 2013

Prostranství před kostely bylo pro církevní život vždy velmi významné, na náměstích se shromažďovali a shromažďují poutníci a při velkých poutích a bohoslužbách se prostor kostela o náměstí zcela přirozeně rozšiřuje. Podobně je tomu i ve Štípě. Tamní kostel byl postaven v osmnáctém století, socha Panny Marie Štípské je jednou ze tří nejstarších na Moravě. Stejně jako krásný barokní chrám a jeho varhany prošlo v poslední době rekonstrukcí také ke kostelu přiléhající Mariánské náměstí. Jak je v kraji zvykem, dokončení stavby bylo spojeno s náležitou oslavou, při níž nechyběly kroje ani muzika. Do programu se spolu s místními zapojili i studenti Arcibiskupského gymnázia Kroměříž a jeho pěvecký sbor. Význam Mariánského náměstí i pro církevní život podtrhla přítomnost arcibiskupa olomouckého, který spolu s představiteli Zlína a kraje náměstí oficiálně otevřel a v kostele sloužil slavnostní mši.

Obec Branice leží v nejjižnější části Opolského vojvodství (Polsko), od Úvalna (ČR) ji dělí jen řeka Opava. Obec je úzce spjata s působením biskupa Józefa Martina Nathana, který vyrůstal v Ludgeřovicích a zemřel v Opavě. V době významných historických událostí 1. poloviny 20. století působil v Opavském Slezsku. Od počátku století budoval v Branicích léčebný komplex zejména pro mentálně nemocné pacienty. Součástí tohoto „městečka milosrdenství“ se na počátku třicátých let stal i nový nemocniční kostel. Právě v něm sloužil biskup František Václav Lobkowicz mši při pouti Charit, jíž se zúčastnili také zaměstnanci, příznivci a klienti Diecézní charity ostravsko-opavské. Kromě modlitby se účastníci pouti blíže seznámili s historií a současnou činností městečka i s osobností významného katolického duchovního biskupa Nathana, jehož život a práce zůstává inspirací i v dnešní době.

Kostelík sv. Jana Nepomuckého je cenná pozdně renesanční dřevěná stavba v horské vsi Klepáčov ležící necelých dvacet kilometrů od Šumperka. Převážně německy mluvící obyvatelstvo, které v regionu žilo, bylo po válce odsunuto a kostel byl postupně devastován. V tomto stavu ho koupila a začala renovovat Česká pojišťovna. Celková oprava byla z velké části dokončena v roce 1991. O šest let později byl kostel navrácen církevnímu životu. V roce 1998 byl vysvěcen zvon věnovaný bývalými německými farníky. Půvabná roubená stavba stojí ve svahu, její střecha s barokní věžičkou je pokrytá šindelem. Interiér byl v minulých letech z velké části vykraden, přesto po opravách okouzluje svou čistotou a jednoduchostí. Spolu s krásou krajiny přitahuje věřící i ostatní návštěvníky. Původně soukromá kaple je dnes opět v soukromých rukou. Liturgie se v ní slaví jednou ročně, a to v květnu u příležitosti pouti na svátek Jana Nepomuckého.

V Ostravě-Zábřehu se uskutečnila už šestá motorkářská pouť. Pořádal ji opět Moto Klub Jana Pavla II. působící při zábřežském kostele sv. Ducha. Poutní mši svatou sloužil P. Vítězslav Řehulka, sám nadšený a zodpovědný motorkář, který na své motorce absolvoval například i cestu do Říma. Ve farnosti největšího ostravského obvodu, kde většina lidí žije v sídlištní zástavbě, jsou motocykly a motorkářství výraznou součástí životního stylu. Farní společenství poskytuje motorkářům radost ze společných zážitků, ale zejména je vede k zodpovědnosti za životy své i ostatních, tedy k bezpečnému chování na silnicích. To s povděkem vnímají také obyvatelé sídliště, v jehož centru se kostel nachází. Svou odpovědnost prokázali motorkáři i při společné třicetikilometrové projížďce okolím Ostravy, na níž se po bohoslužbě a požehnání strojů vydali a jíž zahájili svou motorkářskou sezonu.

Andrea Radomská je už více než deset let dobrovolnou hospicovou sestrou a odborným garantem domácí hospicové péče. Pochází z Ostravy, kde také maturovala na střední zdravotní škole. Na Univerzitě Palackého vystudovala obor sociální a charitativní péče, poté pracovala v ostravské fakultní nemocnici na dětské klinice a na klinice nukleární medicíny. Je jednou ze zakladatelek mobilního hospice Ondrášek, který v domácím rodinném prostředí pomáhá umírajícím a jejich nejbližším. Podobně jako její otec má blízko k horám, mimo jiné vedla dvacet let dětský horolezecký oddíl. Při svém povolání do hloubky poznává všechny rozměry světa v jeho věčnosti i pomíjivosti, krásu i křehkost života. Svou vírou žije, ale nerada o ní mluví. Také díky ní prožívá hodně intenzivně a s velkou láskou a pokorou chvíle, kdy lidé odcházejí z tohoto světa.