19. května 2013

Osvětim-Březinka, jedno z míst, které se stalo symbolem holocaustu a vyvražďování Židů, ožilo 8. dubna Pochodem živých. Již dvacet pět let se zde schází tisíce mladých lidí z celého světa s pamětníky, kteří zde holocaust přežili. Předseda německé pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Gottfried Bühler navrhl mladým Němcům, aby do Osvětimi přinesli různé osobitě zpracované kameny, které podle starého židovského zvyku pokládají pozůstalí na hroby nebo pamětní desky. Němci tak chtějí vyjádřit úctu k obětem německé zvůle, k děsivým okamžikům novodobých dějin, kdy člověk zašel tak daleko, že ztratil úctu k člověku, ztratil lidskost. Dnes navzdory minulosti procházejí tímto koncentrákem hlavně mladí Židé, a tak v místech, kde měla vítězit smrt, jde mladým pochodem život…

U příležitosti 400. výročí reedice vydání Bible kralické vyhlásila Slezská církev evangelická augsburského vyznání rok 2013 „rokem Bible“ s cílem přečíst v tomto roce celou „knihu knih“ a zároveň zorganizovat společně s dalšími církvemi a obcí Kralice setkání v místě, kde Bible kralická vznikla. Myšlenka Celonárodního čtení Bible o Velikonocích vznikla před pěti lety, kdy vyšly tři nové překlady Bible. Letošní čtení biblických textů se uskutečnilo také v ostravské kavárně Academia. Synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví v ČR Joel Ruml se spolu s emeritním biskupem SCEAV Vladislavem Volným zamýšlí nad významem a znalostmi biblických textů upomníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Tam našla útočiště v letech 1578–1620 v sousedství bývalé tvrze tajná bratrská tiskárna. Jejím nejvýznamnějším dílem se stala právě šestidílná kralická Bible patřící k vrcholům tiskařského umění v našich zemích, který přispěl k uchování a rozvíjení jazyka v pozdějších dobách.

Na úpatí hory Žárovec v Jeseníkách uprostřed malé vesnice Žárová stojí dřevěný roubený kostel sv. Martina. Je postaven v renesančním slohu s pozdně gotickými prvky. Traduje se, že když byl v letech 1600 – 1603 v nedalekých Velkých Losinách postaven místo dřevěného kostela kostel zděný, posloužilo stržené dřevo z původního kostela na stavbu kaple v Klepáčově a dvou menších kostelů v Maršíkově a v Žárové. Dnes jde o cenné památky drobné renesanční architektury. Kostel v Žárové je zachován v původní podobě. Historické prameny naznačují, že kostelíky nechal pro nekatolíky na začátku 17. století postavit majitel panství Jan ze Žerotína. Jejich dokončení v letech 1609 a 1610 uskutečnili Janovi synové Přemyslav a Jan Jetřich. Kostel je typický svou vestavěnou věží čtvercového průřezu. Má předsíň a obdélnou sakristii na severní straně presbytáře, kde je umístěná pamětní deska s latinským textem a chronogramem o založení kostela. Hlavní oltář v interiéru z roku 1717 pochází z poutní kaple sv. Trojice v Maršíkově. Kostel sv. Martina stojí uprostřed ohrazeného hřbitova, v jehož rohu se nacházejí hroby jednadvaceti občanů, kteří zemřeli při morové epidemii v prosinci roku 1680.

Učitelé, rodiče a pracovníci v církvi, kteří se zajímají o křesťanské vzdělávání, se sešli v Třinci, aby společně diskutovali nad otázkami sdílení evangelia ve školách a duchovní autority učitele a rodiče. Konferenci s názvem Křesťan za katedrou pořádala Slezská církev evangelická augsburského vyznání ve spolupráci s Církevní základní školou v Třinci a křesťanským Gymnáziem Beskydy Mountain Academy ve Frýdlantě nad Ostravicí a Sítí křesťanských učitelů. Hlavními přednášejícími byli polský lékař a zakladatel a ředitel Křesťanské fundace Život a misie Henryk Wieja a Robert a Sandy Barberovi, manželský pár učitelů z USA. Součástí konference byly také workshopy, např. na téma modlitební chvíle v křesťanské škole nebo „co dělají děti, když jsou on-line“.

„Jít za svým snem,“ to si říká velký kus svého života paní Věra Racková. Když se manželům Rackovým narodila postižená holčička Zuzanka, všem se změnil život. Největší tíhu situace ovšem nesla matka. A tehdy začala snít. Jak každý den pomáhat dceři, aby i ve svém údělu mohla být šťastná? Jak v Ostravě, podobně jako ve Francii, vybudovat dům pro postižené děti, aby se tím pomohlo nejen dětem, ale i rodičům, na nichž leží psychická, fyzická i finanční tíže postiženého dítěte? Jak využít k uskutečnění svých snů všech, kteří by byli ochotni pomáhat? A tak se stalo, že byly položeny základy Duhového domu, který byl letos v dubnu v Ostravě otevřen. Přestože se Zuzanka této chvíle nedožila, Věra Racková uskutečnila další svůj sen. Vlastníma rukama vytesala pro Zuzanku náhrobní žulový pomník. Kolik lidí dokáže tak tvrdošíjně zabíjet své sny tím, že je uskuteční…?