1. února 2015

I když do Velikonoc zbývá ještě několik týdnů, v chráněné dílně v Paloníně už od listopadu pilně pracují na paškálech, které se musejí včas rozvést do všech farností, které si zde svíčky objednaly. A navíc, aspoň na několik měsíců v roce, zde najdou práci i lidé s lehčím hendikepem, kteří by ji jinak hledali jen těžko.

Už jste někdy slyšeli o vanovickém pérovém zvonění? Systém dřevěných kladívek a kovových podkov napodoboval hlas zvonů. Vanovičtí tak obešli nařízení císaře Josefa II., které evangelíkům zakazovalo svolávat se na bohoslužby pomocí klasických zvonů. Zařízení je pravděpodobně poslední svého druhu nejen u nás, ale i v Evropě.

Centrum brněnských evangelíků, tak by se dala označit dnešní Husova ulice za mnou. Během 18. století si tu postavili první toleranční modlitebnu a vzápětí kostel, který je dominantou města dodnes. Když jsme se rozhodli zapátrat po osudu modlitebny, která už dnes neexistuje, ani nás nenapadlo, že pomůžeme identifikovat přesné místo, kde kdysi stávala. A vy můžete být při tom.

Kočáry doprovázely naše předky při nejradostnějších a nejvýznamnějších okamžicích jejich života, ale často i na poslední cestě. Cestovali jimi králové, biskupové, ale i sedláci. Některé z nich byly stvořeny proto, aby oslnily svojí krásou a zdobností, do jiných otiskli jejich stavitelé své nejniternější pocity a víru. Přesvědčit se o tom můžete v jediném muzeu kočárů u nás, v Čechách pod Kosířem, které od základů vybudoval Václav Obr.