26. února 2012

Před 4 dny – na Popeleční středu, vstoupili křesťané do čtyřicetidenního postního období. Jeho smyslem je duchovní očista člověka. Podle lidové tradice této postní době předchází masopust neboli fašank. My jsme na fašank vyrazili do Břeclavi – Poštorné.

Stejně jako mládeže jiných církví i Slovo života pořádá jednou za rok pro mladou generaci akci, jejíž program je ušitý přesně podle jejich požadavků a vkusu. Kromě duchovního programu, který bývá dopoledne, se můžou mladí účastnit seminářů a workshopů a večer je čeká koncert.

Ska je hudební žánr, který se vyvinul koncem padesátých let na Jamajce a je považován za předchůdce rocksteady a reggae hudby. Má typický kolísavý rytmus, je však rychlejší než reggae a často se mísí s punkem či jazzem. Doplnit nedělní mši tímto hudebním doprovodem se rozhodla parta mladých v Choryni. Jejich cílem je mši oživit, přijít s něčím jiným a třeba i přilákat mladé, kteří do kostela zrovna chodit moc nemusí.

Vrátit se k dílům duchovních otců jako byl Jan Hus nebo Jan Ámos Komenský je cílem projektu České studny. Do Brna ho přijel spolu s mnoha jinými představit i autor stejnojmenné knihy David Loula. Projekt zaštiťují církve Křesťanská společenství a Slovo života.

Titulárním varhaníkem královské kapituly na Karlštejně je Lukáš Petřvalský; jinak také učitel dějepisu a hudební výchovy na pražském Malostranském gymnáziu. Jako hudebník a zejména věřící člověk se tak svým uměním může podílet na jednom z hlavních úkolů karlštejnské kapituly, kterým je modlitba za českou zemi.

Neuvěřitelný příběh o ženě, která podle legendy usedla v přestrojení za muže na papežský stolec, vypráví nový muzikál Papežka Městského divadla Brno. Brněnské publikum je teprve druhé na světě, které má možnost představení mladého německého skladatele Dennise Martina vidět.

Poslední dny pro mne byly strašně únavné. Měla jsem dojem, že je toho na mne moc. Moc práce a různých požadavků, moc lidí a moc informací, moc zážitků a moc slov. Stres. Silně jsem se těšila do klidu domova. Strašně se mi chtělo domů. Bude tam teplo a ticho a voňavo. Během kratinké přestávky jsem si odskočila k věšáku. Potřebovala jsem se dostat ke kabátu pro kapesník. Když jsem prohledávala kapsy, nahmátla jsem svůj svazek klíčů. Mé prsty sevřely ten důvěrně známý předmět a někde uvnitř mne zalil úlevný pocit bezpečí. Dovolila jsem si malý luxus na chviličku se zasnít. Povolila jsem svým myšlenkám rozběhnout se k domovu. Představovala jsem si, jak jdu tou známou cestou domů, jak jsem už na naší ulici, stojím před naším domem a v kapse si pohrávám se svazkem klíčů. Probírám v prstech jeden po druhém a poslepu se pokouším rozeznat, který je který. Najdu správný klíč, odemknu a vejdu. Dveře za mnou neslyšně zaklapnou a já se ocitnu na tiché chodbě našeho domu, v bezpečí před hlukem a ruchem ulice, doma. Známé uklidňující cinkání, zachrastění klíče v zámku a zalije mě známá vůně mého domova.
Co všechno mohou znamenat klíče v kapse! Pocit bezpečí a pokoje, vědomí, že se mám kam vrátit, ujištění, že tam na mne někdo čeká. Mohu vstoupit, kdykoli budu chtít, kdykoli budu potřebovat uchýlit se do soukromí, odpočinout si, ukrýt se přede vším spěchem a stresem. Klíče mi symbolizují domov. Je hezké nosit si připomínku domova stále v kapse a moci vědět, že domov mám. Každý ho nemá.