20. září 2015

V úvodní reportáži se Allan Lazarov vypravil za elitním vojákem a policistou. Oba byli skvěle vycvičeni, těšili se výborné kondici a jako špičky ve svém oboru byli nasazeni v zahraničních misích. V jednom okamžiku se ale všechno změnilo. Dnes je pro oba hlavním nepřítelem jejich zdraví. Svádí tuhý zápas, ve kterém jde nejen o jejich vlastní vůli a sílu, ale také (a možná především) o ty, kteří se jim rozhodli pomoci. Tvrdí chlapi, zvyklí pomáhat a sloužit druhým, jsou tak najednou odkázáni na pomoc ostatních.

Nechybí tentokrát v Křesťanském magazínu ani pozvánky na dvě zajímavé akce, které se uskuteční v následujících týdnech. V Litoměřicích se o prvním říjnovém víkendu sejdou nejen mladí evangelíci. Více o akci s názvem Přes čáru naleznete zde.
Svatováclavské slavnosti probíhají 28. září leckde. Ale jen málokteré místo je spjato s poutní tradicí a s úctou ke knížeti Václavovi tak silně jako Stará Boleslav. Více informací o Národní svatováclavské pouti, která zde každoročně probíhá, je k dispozici zde.

Antonín Randa je nejen šéfredaktorem Katolického týdeníku, ale také spoluzakladatelem občanského sdružení Cesta 121. „Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“ Právě tato slova Žalmu 121 inspirovala zakladatele sdružení zařadit do svého názvu číslici 121. Text ale vystihuje také to, oč v projektu jde – pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, ale málokdy si o ni sami řeknou. Většinou jsou to totiž staří kněží, kteří byli zvyklí celý svůj život obětovat druhým a ani na stará kolena nechtějí svými problémy a neduhy zatěžovat okolí. Cesta 121 je přitom jedním z mála subjektů, který se starým a nemocným kněžím dlouhodobě a systematicky věnuje. Znalé poměrů pak nepřekvapí, že se jim za tuto činnost jen zřídka dostane veřejného obdivu nebo uznání.

V závěrečné reportáži Radka Kříže zavítáme do míst, kde se s pozitivními emocemi setkáváme jen zřídka. Pohřby a smuteční obřady jsou pro mnohé smutnou nutností, pro jiné se stávají zaměstnáním. Nezbytným předpokladem výkonu profese smutečního řečníka je předepsané vzdělání a státem garantovaná zkouška, ale také značná míra empatie. I na hřbitovech a ve smutečních síních se tak setkáváme s lidmi, jejichž profese je sice v mnoha ohledech těžká a neradostná, ale bez nadsázky jde o nepostradatelnou službu druhým.