Portrét zlodějky Máni, k jejímž osudům se Olga Sommerová vrátila (2003)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V roce 1992 natáčeli Jan Špáta a Olga Sommerová pro OKO dokument o dívce Máně, bylo jí 24 let a už značnou část života strávila v kriminále. Její normální život skončil v šestnácti, kdy se zamilovala do muže, se kterým měla holčičku. Tu vychovávala babička, protože Máňa seděla v kriminále za příživnictví. V dokumentu z roku 1992 se s Máňou seznamujeme v pardubickém vězení, dozvídáme se, jaký je její každodenní život, ale především poznáváme její nezměrnou touhu vrátit se zpět do normálního života.

"Tehdy ještě Máňa v sobě nesla naději, že přeruší bludný kruh opakovaných návratů do kriminálu, že vyjde ven a začne žít normální život. Po odvysílání filmu, který měl velký úspěch, jí mnoho lidí nabídlo práci a domov, ale Máňa žádnou z těchto šancí nevyužila. Kriminál se pro ni stal opravdovým domovem, v němž byla zvyklá existovat a jehož zákony znala. Život na svobodě byl pro ni životem bezdomovce, který si na živobytí musí vydělávat krádežemi," říká režisérka Olga Sommerová.

Po deseti letech se Olga Sommerová vrátila k životnímu osudu této hrdinky a delší dobu ji sledovala. Nejen při střídavém propouštění z věznice a jejího zavírání, při soudech, ale také na místech jejího dětství, při setkání s matkou, při kontaktech se sociálními úřady, ve chvílích bláznivé radosti, zamilovanosti i hlubokých psychických propadů. Vytvořil se jí oblouk příběhu o nepolepšitelnosti, naději ale i lásce, v němž Máňa představuje střídavě své extrémní polohy smíchu a pláče, svérázně filosofuje a názorně předvádí rozpor mezi svobodou vnitřní a svobodou vnější. V drsné realističnosti svého pohledu šla režisérka mnohem dál, než jsme u jejích filmů zvyklí.

V průběhu deseti let prožila Máňa dva těžké úrazy. Jednou ji příležitostný spolubydlící vyhodil z okna a Máňa strávila několik měsíců v nemocnici. Po druhé ji jiný muž pobodal a Máňa se pohybovala mezi životem a smrtí. Za pokus o vraždu byl onen muž odsouzen na deset let.

Máňa je nenapravitelnou recidivistkou, promarněnou hřivnou. Je inteligentní, invenční osobností. Patří do jistého procenta populace, které musí společnost trpět jako nutnou, i když nevítanou součást svého těla.

Máňa Lavičková se narodila v roce 1968. Po prvé jsme ji natáčeli v jejích čtyřiadvaceti letech. Po deseti letech ji už rodina definitivně odmítla. Natočila jsem návštěvu u matky, která ji na příkaz nejstaršího syna nesměla přijmout domů. Budoucnost Mánina života se jeví jako věčný kolotoč kriminálu a krátké svobody, drobných krádeží, opětného souzení a věznění. Máňa už vlastně nechce a nemůže vykročit.

Před deseti lety ještě alespoň mluvila o šanci vystoupit ze společnosti ztracených existencí. Teď už o tom ani nemluví.

Při amnestii v roce 2013 jsme Máňu mohli vidět ve zpravodajství ČT. Opět ji pustili a ona se chce okamžitě vrátit zpět, protože mimo vězení už neumí žít…

Kde se natáčelo:

  • ve vazbě v Českých Budějovicích
  • propuštění Máni z pardubické věznice, cesta vlakem do Prahy
  • cesta z Prahy do Českých Budějovic (nádražní hospoda a park, kde Máňa pobývala a přespávala v krátkých obdobích svobody)
  • cesta do Chlumu u Křemže, kde bydlí Mánina rodina
  • cesta do Českého Krumlova, Mánina rodiště
  • soudní přelíčení s Máňou u Krajského soudu v Českých Budějovicích
  • natáčení ve vazební cele v Ruzyni
  • propuštění z pardubické věznice, setkání s Máninou neopětovanou láskou, Mirkem Šimčíkem
  • cesta do Českého Krumlova, návštěva sociální pracovnice a Úřadu práce

Proč točím o Máně?

Za prvé, Máňa je silná interesantní osobnost. V jejích projevech se střídá bláznovství s inteligentní sebereflexí. Máňa je zábavná i politováníhodná. Druhým důvodem je moje potřeba přinést intimní pohled na jednu odsouzeníhodnou recidivistku, abych prohloubila divákovu ochotu k toleranci. Toto je také obraz člověka, kterého má Bůh rád. Není to jen černá skvrna na obrazu společnosti. I takový člověk si zaslouží být milován a tolerován, přestože žije na útraty a z útrap daňových poplatníků.

Olga Sommerová

Olga Sommerová
režisérka

Olga Sommerová

* 2. 8. 1949


Stopáž56 minut
Rok výroby 2002
 ST
ŽánrDokument