20. ledna 2013

V první reportáži vás Objektiv zavede do Uzbekistánu do hlavního města Bucharské provincie. Říkalo se mu Buchárá-í-Šeríf, neboli „vznešená Buchara“ až do nástupu sovětů k moci v roce 1920 a je to jedno z nejpozoruhodnějších měst Střední Asie. Jeho historie je poměrně dobře prozkoumána, ale původ názvu města je dodneška obestřen tajemstvím. Historici se přiklání k názoru, že název pochází ze slova „buharak“, což se dá volně přeložit jako šťastné místo. Je to ale s podivem, protože při putování dějinami to zrovna radostné místo k životu pro jeho obyvatele nebylo. Dnes ale Buchara zažívá tak dlouho očekávané období klidu a jejích 457 památkově chráněných objektů bylo v devadesátých letech zapsáno na seznam UNESCO.

Když byste plánovali výlet do Anglie, tak asi nepochybně jako první budete chtít navštívit Londýn. S Objektivem teď taky zamíříme do Londýna, ale asi do trochu jiného než byste čekali. Naším cílem bude London-upon-the-sea, neboli Londýn nad mořem. Tak se totiž, pro permanentní zájem Londýňanů, přezdívá přímořskému Brightonu. Na naší pouti jižní Anglií se ale nespokojíme jenom s tímhle vyhlášeným letoviskem, ale projedeme se třeba i historickým vlakem a zastavíme se i v rybářském přístavu Hastings.

Je před námi poslední výlet do Amazonie mezi indiánský kmen Matsesů. Opět se budeme s Gilbertem plavit po řece divokým pralesem. A víte, čemu indiáni vděčí za svoje fyzické a také psychické schopnosti? Zní to všelijak, jen ne věrohodně, ale je to tak, vděčí za to žábám. A to ne jen tak ledajakým. V češtině se tomuto druhu žab říká Listovnice dvoubarvá, není vůbec snadné jí chytit, indiáni k tomu potřebují velkou dávku trpělivosti a zkušeností. V žádném případě žáby nezabíjejí, to ani náhodou. Více už v reportáži.