28. února 2010

Leukerbad – to je s největší pravděpodobností jedno z nejoblíbenějších míst švýcarských olympioniků. Ptáte se proč? Není to kvůli kvalitě sněhu nebo běžeckých tratí. Ale kvůli něčemu úplně jinému – míří sem totiž za rehabilitací a relaxací. Není divu. Místní léčivé vodě se totiž připisují až zázračné účinky. K tomu, aby mohli vrcholoví sportovci podávat špičkové výkony, musí být hlavně a zejména fit. Z Leukerbadu se za posledních 60 let staly největší termální lázně v celých Alpách. A před cestou do Vancouveru se tu dávali do kupy nejlepší švýcarští lyžaři.

Město, které se díky Olympijským hrám změnilo k nepoznání. To je Grenoble. A dodnes, i když olympiáda se tam konala už před více než 40 lety, na ní lidé vzpomínají s nadšením. Olympiáda v Grenoblu byla významná i pro Čechoslováky. Vůbec první zlatou medaili ze zimních her tehdy přivezl Jiří Raška. Bronz pak krasobruslařka Hana Mašková. A pozadu nezůstali ani hokejisté. S Objektivem se teď můžete podívat na stadion, kde tehdejší Československo porazilo Sovětský svaz. Pamětníci ale jistě dobře vědí, že na olympijské zlato to nestačilo.

Víte, kolik měřil nejdelší skok Jiřího Rašky na Olympijských hrách v Grenoblu v roce 1968?
A) 77 m
B) 78 m
C) 79 m

Objektiv osobně bude také patřit olympiádě. Ve Vancouveru se dneškem sportoviště uzavřou a sportovci se rozjedou do svých domovů. Michal Kubal si olympiádu vychutnal přímo na místě a teď se s vámi podělí o své pocity. Natáčel mezi sportovišti a ukáže nám jinou tvář olympiády, zkrátka to, co jsme ve sportovních přenosech neměli šanci vidět. A ptal se i místních, jak olympiádu vnímají oni, jak se cítí ve svém městě, když doslova praská ve švech, a jak je zasáhl olympijský duch.