28. června 2009

Čína má image levné a popravdě ne příliš kvalitní manufaktury, která zaplavuje svět více či méně zdařilými duplikáty. Dnes ovšem víme, nebo přinejmenším tušíme, že tenhle obrázek už není zcela přesný. Třeba v tom, že sama Čína se stává navýsost zajímavým a hlavně náročným trhem, a to i v tak speciálním oboru, jakým je výtvarné umění. Nakonec možná proto, že se nemluví hned řečí čísel a nepřepočítává se jen na peníze. Na svých cestách se o tom přesvědčil i režisér a spolupracovník Objektivu Josef Harvan.

V severozápadním cípu laoské provincie Sainyabuli najdeme malý izolovaný okrsek Hongsa. Je to místo, kde na turisty prakticky téměř nenarazíte. Do Hongsy dodnes nevedou žádné zpevněné silnice. A dostat se sem je tedy normálně možné jen mimo období dešťů. V reportáži Objektivu vám teď zprostředkujeme setkání s lidmi tamějšího etnika Thai Lü a zavedeme vás do jednoho z nejzapadlejších koutů jihovýchodní Asie.

Náhorní Karabach se stal synonymem tragédie a známe ho výhradně ze zpravodajství. Válka si v oblasti začátkem devadesátých let vyžádala přes 40 tisíc životů a patřila k nejhorším v novodobé historii. Od té doby je Karabach enklávou osídlenou Armény, která leží na území Ázerbájdžánu a s vládou v Baku je stále ve válečném stavu. Obě strany však dodržují příměří, a tak se život v Karabachu vcelku neliší od zbytku Arménie. Ve stále větší míře se tu objevují i turisté – láká je krásná příroda, množství historických památek a v neposlední řadě i dědictví nedávného konfliktu. A to jsou věci, za kterými se do Karabachu vypravil i náš reportér Tomáš Vlach osobně.