29. března 2009

Gruzie – to je země, kde zahájíme aktuální vydání Objektivu. Vypravíme se do oblasti, kde není ani moře, ani nejvyšší kavkazské štíty. Míříme na východ země do Kachetie. A prý je to vůbec nejkrásnější místo v celé Gruzii. Někdejší království pod Kavkazem je proslulé výborným vínem a neuvěřitelným množstvím historických památek, které tu jsou doslova na každém kroku. V Kachetii žije přes deset různých národů, včetně muslimských Kistínců v nechvalně proslulém údolí Pankisi. Turisté Kachetii zatím opomíjejí, ale v reportáži Tomáše Vlacha se sami přesvědčíte, že pohostinnost mezi mísními je tu o to větší.

Turecký Istanbul nabízí celou řadu zajímavostí – jistě víte, že je to město, které se rozkládá na dvou kontinentech, nebo to, že do historie se zapsal pod několika jmény – ať už to byla Konstantinopol, nebo Cařihrad. Odpradávna býval důležitou obchodní křižovatkou, přezdívá se mu i Brána Orientu. Většina turistů do Istanbulu míří ale nejen za památkami, ale i za vidinou dobrého a pokud možno hodně výhodného nákupu. A ono se vlastně není co divit – málokde na světě totiž najdete tolik zboží na jednom místě, jako právě tady.

V Istanbulu se nachází hned po Londýně druhé nejstarší metro na světě – víte, ze kterého roku pochází?
A) 1855
B) 1865
C) 1875

Příběhy malého Mikuláše a jeho kamarádů Vendelína, Albína a Celestýna zná už dneska celý svět. Troufáme si tvrdit, že mnozí z vás ví, o kom je řeč. A pokud ne přímo vy, tak vaše děti, nebo naopak rodiče určitě. A představte si, že je to přesně 50 let od doby, co malý Mikuláš spatřil světlo světa. Bylo to v březnu v roce 1959, kdy vyšel v jednom francouzském deníku příběh s názvem Velikonoční vajíčko, a tak začala cesta malého Mikuláše do celého světa, kde si získal tisíce příznivců. Mezi nimi i našeho pařížského spolupracovníka Jana Šmída, který vás vezme po stopách autorů příběhů tohoto malého kluka.