11. ledna 2009

Camogli v italštině může znamenat mnohé: třeba „domky namačkané jeden na druhém“ nebo také „domovy manželek“. Oboje celkem přesně charakterizuje bývalou rybářskou osadu na ligurských březích. Malá, prostá, těsná a plná žen, které netrpělivě čekají na své tvrdě pracující muže. Kdysi rázovitá vesnice dnes už samozřejmě žije úplně jinak, ale ani v době rozvinutého turismu nemá příliš stálých obyvatel. Mimo hlavní sezónu tady žije nějakých pět tisíc lidí. Camogli ale není jen jedním z mnoha typických letovisek na italské riviéře. I proto, že si zachovalo a rozvinulo něco z dávných a originálních tradic. A jak uvidíte, jsou to tradice, které mohou být pro nás, pro návštěvníky vcelku zajímavé. Jednou v roce tady máme příležitost skvěle a dosyta se najíst a nezaplatit za to ani jediný cent.

V naší rubrice „Objektiv osobně“ vás redakční kolega Filip Kanda zavede do města několika evropských unikátů. A nebude to výlet ledajaký. Tahle metropole má překrásnou řeku, která je ovšem bez vody. Vody – a dokonce té slané – má naopak rekordně mnoho ve svém úžasném mořském akváriu – největším na starém kontinentě. Má i několik mimořádných skvostů moderní architektury a místní dokonce tvrdí, že jejich město dalo také vzniknout slavné italské pizze a to přesto, že neleží na apeninském poloostrově ale několik stovek kilometrů dál na směrem na Západ – ve Španělsku. Míříme za Filipem Kandou do Valencie.