Bolesti světa ve filmu. Připravili H. Cielová a Štefan Uhrík

Litujeme, ale v současné době není pořad v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Je to zvláštní paradox: za filmy v našem pořadu jezdíme na exkluzivní místa, plná bohatství a nadbytku. Filmové festivaly se totiž většinou konají tam, kam se chudáci zpravidla nedostanou. A přitom na nich tak často vidíme snímky, které o chudobě a utrpení tohoto světa pojednávají. Mnozí filmaři cítí potřebu vyprávět o bolestech naší planety, ať se jedná o nelehký život ve filipínských slumech, jak je tomu ve filmech představitelů tamější nové vlny Brillante Mendozy nebo Jima Libirina. Plná kontrastů mezi bohatými a chudými je také Čína, ačkoliv se místní komunisté tváří, že v zemi hostící s velkou pompou olympiádu je vše v pořádku. Slavný čínský nezávislý tvůrce Zhia Zhangke má na to ale jiný názor.

Za bohatstvím Západu se denně vydávají tisíce ilegálních emigrantů, riskujících na dobrodružné cestě za vytouženým štěstím vlastní životy. O nich vypráví filmaři z různých zemí, Španěl Geraldo Olivares ve snímku „14 kilometrů“, nebo Francouz Emmanuel Finkiel ve filmu „Žádná země zaslíbená“. Dvojici ponižovaných nelegálních mexických dělníků v USA, ochotných udělat za peníze vše, dokonce i zabít člověka, sleduje v snímku „Bastardi“ mladý mexický filmař Amat Escalante. A o těch, kteří už na vytouženém Západě azyl našli, ale přesto se nedovedou přizpůsobit, vypráví ve své prvotině „Jdi v pokoji, Džamile“ dánský filmař arabského původu Omar Shargawi.

Mnohá dramatická témata přináší pohled do světa současných Moslimů. Na jedné straně je zde utrpení bosenských žen, jak se k němu vrací režisérka Aida Begič v snímku „Sníh“. Libanonský filmař Philippe Aractingi zase vypráví příběh matky, hledající své dítě uprostřed nedávného bombardování Libanonu, jako dalšího důsledku nekonečného konfliktu různých frakcí, ve kterém nakonec vždy trpí ti nevinní. V hraném, stylizovaném dokumentu „Normální kluci“ se zase španělský režisér Daniel Hernández snaží ukázat, kdo byli a odkud pocházeli ti, jež spáchali strašlivý bombový atentát na ranní vlaky v Madridu.

I když na utrpení lze nazírat někdy také s humorem, jak je tomu v případě snímku „Machan“ italského režiséra Uberta Pasoliniho, líčícího osudy několika mužů ze Srí Lanky, jimž se povedlo jako fiktivnímu házenkářskému týmu dostat do Německa, většina filmů není zrovna zábavou. O jejich závažnosti a potřebnosti velice trefně mluví slavný brazilský tvůrce Walter Salles: „Někdy si říkám, že by pro jednou mohli všichni politici přerušit svou práci a jít se podívat na nějaký festival na filmy z Íránu, Turecka nebo Číny. Možná, že by se pak vrátili do práce a začali by ji dělat jinak.“

Stopáž52 minut
Rok výroby 2009
 P ST 4:3
ŽánrDokument