Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Petr Rajchert

Obsah dílu

Přehrát vše

Azyl pro prasátka v nouzi

Na rodinném statku u Trhových Svin pobíhají slepice a kozy, pase se tu kráva, lamy, osli, jaci a především prasátka, za kterými jsme hlavně přijeli. Poblíž je vidět i kůrovcem napadený smrkový les a suchem nažloutlá krajina kolem. Štěpánka Kučerová, která statek v manželem vlastní, si zoufá, že kvůli suchu musela prodat krávu a chovnou kobylu, protože neměli dostatek sena pro všechna zvířata. Před třiadvaceti lety se Kučerovi přestěhovali na samotu u lesa a zachraňovali handicapovaná a stará zvířata. Dnes zde mají útulek pro prasata v nouzi pod záštitou Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti. Dotace na půdu, za které dřív Kučerovi zvládali nakupovat krmení pro zvířata na celý rok, jim přestaly stačit. Proto prodávají koně, aby se farma uživila. „Ta zvířata jsou jako moje děti. Vybrat ta, která prodám, je pro mě Sofiina volba,“ svěřuje se paní Kučerová. „Nikdy jsem si nemyslela, že by tohle mohlo způsobit sucho,“ ukazuje na částečně vyschlé stromořadí. „Odešly všechny včely, loni uschlo pět původních, letitých ovocných stromů a voda ze studny nám došla už v květnu.“ Klimatická změna se ukazuje na stavu venkova, lesů a orné půdy. Oteplování je rekordně rychlé, z krajiny se odpařuje mnohem více vody. Zároveň prší mnohem méně a seno je čím dál dražší. Štěpánka Kučerová je jednou z mnoha malých farmářů, na které extrémní sucho dopadá. Pociťují ho jak při farmaření, tak na proměně okolní krajiny.

Proč se tu rozhodli zachraňovat čuníky všech velikostí, ať už ta, která si jako miniprasátka pořídili předchozí majitelé a mysleli si, že nevyrostou, nebo ta, co byla například nevhodnou cenou v tombole? Co zdejší chovatelé museli kvůli prasátkům podstoupit, oželet a vydržet? Jak se dá s prasátkem vyjít, dá se vychovat k tomu, čemu se naučí pes? A jak se snášejí prasátka s ostatními zvířaty na farmě? To a ještě víc se dozvíte, když farmu s námi navštívíte…

S využitím webzdroje autorek: Barbora Bakošová, Karolína Poláčková

Na slovíčko s výtvarnicí

Poštolka

Kreslila jsem pražskou architekturu pro svou knihu „Praha na vlnách věků“. Kampu, Karlův most a další... V den, kdy začíná příběh poštolky, jsem spěchala nakreslit sousoší Jana Žižky na Vítkov. Chystala jsem se přejít rušnou Koněvovu ulici, když jsem spatřila malou poštolku. Kličkovala z posledních sil mezi rychle přejíždějícími auty. Dostat se k ní nebylo jednoduché! Sotva jsem k poštolce opatrně natáhla ruku, vlezla mi rychle do rukávu. V řeznictví jsem koupila kuřecí játra, abych ji nakrmila. Potravu přijala a zůstala u mě. Neuměla létat, ale už měla peří dospívajícího mláděte. Učila jsem ji létat v dlouhé chodbě pomocí velkých obrazů postavených za sebou. Poskakovala z jednoho rámu na druhý, aby se dostala ke mně. Postupně jsem obrazy ubírala, aby vznikly větší mezery, až už nemohla přeskakovat a byla nucena použít křídla. A tak začala létat! Nikdy nenarazila do oken ani do zrcadla. Báječně se orientovala v prostoru. Uměla bravurně kroužit, stát ve vzduchu na místě a ohromně ráda se koupala v lavoru. Pojmenovala jsem ji Drahuška, ale jak dospívala, začalo se jí zbarvovat peří na ocase a hlava do stříbrna, takže jsem přišla na to, že to není Drahuška, ale sameček, tak tedy – Drahoušek! Od samého začátku jsem jej připravovala na samostatný život na svobodě. Bylo parné léto a vyprahlá Praha se mi nezdála nejlepším začátkem. Uprostřed srpna jsem se rozhodla odvést poštolku mimo Prahu, kde jsou větší šance na přežití, lesy, louky a spousty hmyzu i hrabošů. Několik dnů jsem ji seznamovala s okolním terénem, až přišel den rozloučení. Napřed se mě držela a nechtěla odletět. Potom mě třikrát obletěla v těsné blízkosti a vrátila se na ruku. Vyšplhala se mi na rameno a zblízka se mi dívala do očí. Řekla jsem jí: „Leť, máš přece křídla, tak leť!“ A ona náhle ta křídla rozevřela a zamířila na nejvyšší buk. Na samém vrcholku se spokojeně houpala... Tam jsem ji zanechala. I když přiznávám, že z počátku jsem se za ní dlouho dívala, neschopná ihned odejít. V noci přišla příšerná bouře s lijákem. Byla jsem zoufalá! Obavami, jestli moje milovaná poštolka přežila. Tři týdny jsem chodila po tamní krajině, zdali ji někde zahlédnu. Pak jsem se vrátila do Prahy a sousedka se mě ptala: „Kde jste byla tak dlouho? Hledala vás tady několikrát ta vaše poštolka. Třepetala křídly nad vašim balkonem a hlasitě křičela!“ Vida! Pražská poštolka se vrátila do Prahy. A já myslela, jak jí ulehčím život!

Autorka textu: Inka Delevová

Šarpej v nouzi

Heslo spolku Šarpej v nouzi, z. s. zní: Každý šarpej má mít svůj gauč. Pejskařům je totiž všeobecně známo, že šarpej není psem vhodným do kotce. Bez společnosti lidí a zavřený v kotci byl strádal. Miluje procházky a své pohodlí a rád spí. Ve správných rukou to bývají bezproblémoví psi s velkým srdcem, klidní, ale nehodí se pro každého. Pokud od šarpejů budete chtít neustálé plnění povelů nebo aktivity na kynologických akcích, nepořizujte si toto plemeno. Spolek Šarpej v nouzi založila před více než čtyřmi roky Kristina Wurstová v Modřejovicích na Rakovnicku kvůli opuštěným, do útulků odloženým a nemocným šarpejům, popř. jeho křížencům, k jejichž záchraně pouhé sdílení na sociálních sítích nestačilo. Musela najít způsob, jak získávat peníze na jejich léčbu a další umístění. Jakmile totiž původní majitelé těchto pejsků zanedbali péči o ně, většina ze zachráněných psů potřebovala operace očí a další veterinární zásahy a zajištění kvalitní stravy. Spolek funguje formou dočasných péčí, kde se šarpejové socializují a připravují na nový život, než jsou nabídnuti k adopci. Příspěvky na péči o pejsky získává spolek od dárců. Spustili také vlastní obchůdek se suvenýry, tričky a potřebami pro psy, finančně jim pomáhají i aukce. Snaží se zachránit šarpeje z nevyhovujících podmínek, útulků a depozit a bojují proti množení psů bez průkazu původu. Informace o spolku naleznete na facebooku nebo na webu. Tam se dočtete i to, že spolek hledá dobrovolníky, kteří by se dočasně o šarpeje postarali. A za jednou takovou obětavou dočaskářkou, jménem Karin, se podíváme do Šachotína na Vysočině.

Nabídka psů z Mělníku

Útulek Mělník
Řípská ulice (Za halou Bios)
tel.: 602 144 145
č. ú. 2400421428/2010
www.utulek-melnik.cz

Bohoušek

Bohoušek je zhruba dvouletý kříženec staforda, který byl nalezen uvázaný v ohradě u koní. Je to veselý, čistotný a velmi kontaktní pes, který potřebuje zkušeného chovatele, co mu zvládne do života dát řád a dostatek lásky. Nejspokojenější bude v rodinném domku s přístupem dovnitř, na který byl pravděpodobně zvyklý. Miluje mazlení a „gaučink“.

Barry

Barry je velmi akční osmiletý kříženec belgického ovčáka, kterému se zřejmě minulý páník věnoval. Má zvládnutou poslušnost a perfektně chodí na vodítku. K lidem je velice kontaktní, moc rád se mazlí, jen k ostatním psům má výhrady. Spokojený bude v rodinném domku s velmi dobrým zabezpečením a nejlépe u někoho, kdo bude mít čas pokračovat s ním ve výcviku a také si udělá čas na hru a mazlení.

Brok

Brok je už starší psí dědeček, který je ale na svůj věk ve velmi dobré kondici. Hledá domov nejlépe u starší paní, která mu dopřeje nejen dostatek lásky, ale i procházky, které budou svědčit oběma. Brok měl v předchozím domově pravděpodobně špatnou zkušenost s muži, a to mu zůstalo. Ostatní psí kamarády si vybírá, s fenkami se snáší dobře.

Tedy

Tedy je asi pětiletý kříženec střední velikosti. Je to velice aktivní pes, vhodný pro zkušenějšího chovatele, který mu dá do života řád a zajistí mu dostatečné vyžití při procházkách nebo sportu. Vzhledem k tomu, že je velice čistotný, je vhodný jak do bytu, ale i do rodinného domku se zahradou s dobrým oplocením a možností spaní uvnitř.

Kája

Kája je pětiletý kříženec menší velikosti. Miluje dobrou baštu, piškoty a moc rád se prochází. Je to tak trochu dezertér, a proto potřebuje v případě volného pobytu na zahrádce dobře zabezpečit. Jinak je to veliký mazel. Uvítal by rodinu, která by se mu věnovala, a které by nevadil jeho zdravotní stav. Kája je epileptik. Současný zdravotní stav není vážný. Záchvaty nemá často a jsou slabé, ale i přesto musí brát pravidelně léky, které vyjdou asi na 300 Kč měsíčně. Protože je to jinak povahově naprosto skvělý společník, je vhodný jak pro seniory, tak pro rodinu s odrostlejšími dětmi.

Jeníček a Líza

Jeníček byl nalezen v obci Zelčín a později se zjistilo, že se zná s Lízou, která byla nalezena téhož dne na jiném místě. Jeníček je tak trochu samorost, který dělá, že se ho nic netýká, častokrát dělá, že ani neslyší, každopádně fenku Lízu, se kterou současně sdílí kotec, si hlídá jako oko v hlavě. Jeníček je nejspíš kříženec border teriéra, takže kočky a ostatní zvířata jsou pro něj kořist. Jinak je to bezva psí kluk, který si moc rád užívá drbání a špacíru. Jeho kamarádka Líza je velice temperamentní fenka, která je také mazlivá, vděčná a užívá si lidskou společnost. Umí dobře šplhat po plotě, a pokud zůstane sama na zahradě, uteče za jinou zábavou. Líza je kastrovaná. Do nového domova by šli moc rádi spolu, další psí kamarády uvítají. Pro Jeníčka a Lízu hledáme umístění v bytě nebo v domku s volným přístupem dovnitř.

Jonatán

Postarší psí chlupáč Jonatán byl nalezen na Kokoříně, kde se potuloval. Je to hodný zhruba desetiletý pejsek, který však trpí chronickou dermatitidou a zánětem uší, takže je potřeba denně mu aplikovat mastičky a proplachovat ouška. Moc se mu to nelíbí, což dává občas najevo. Je proto potřeba procedury zajišťovat s velkou obezřetností. Jinak je Jonatán velký psí sympaťák, umí základní povely, skvěle chodí na vodítku, moc rád aportuje, a ještě radši za to dostává piškoty. Ostatní psí kamarády si vybírá, ale na procházkách je obvykle vzorný a jiných pejsků si nevšímá. Mohl by být bezva parťákem pro starší lidi, kterým nebude vadit trošku péče v podobě aplikace léčiv, ale budou mít pevnou ruku na jeho ošetření. Jonatán má rád i děti, ale vzhledem k bolavým ouškům je třeba dávat pozor. Je velmi čistotný, takže se hodí k umístění do bytu nebo k rodinnému domu, ale s přístupem a spaním uvnitř.

Leon

Leon je dvouletý kříženec pasteveckého plemene. Tento majestátní krasavec jednou v noci „stopoval“ u silnice, kde mu zastavil hodný pán, který ho naložil, odvezl domů a následně předal do péče našeho útulku. Zde čeká na zkušeného pána, který ví a zná, jak zacházet s pasteveckými plemeny a vychovávat je. Leon je velice kontaktní a moc rád se mazlí. Na vodítku chodit umí a má i zvládnuté základy poslušnosti, na kterých je však potřeba ještě nadále pracovat.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST AD HD