23. června 2013

Čmeláci jsou výborní opylovači. Dostanou se i do rostlin s dlouhými úzkými kalichy, což například včely nedokážou. Čmeláci se navíc, na rozdíl od včel, nebojí chladu ani deště, takže i v těchto dnech pilně pracují.
Když se řekne čmelák, někoho možná ani nenapadne, že jich je více druhů. Dokonce i pačmeláci patří do této rodiny. U nás najdeme druhy čmeláků, které žijí v jednoletých společenstvích. Hnízda si budují buď na povrchu (v suchém listí, suché trávě nebo v mechu) ale také pod zemí, nebo tam, kde se drží teplo, například v senících nebo v úžlabinách stromů. Velmi oblíbeným čmeláčím obydlím bývají opuštěné myší díry a nory dalších drobných savců. Někdy je můžeme najít také v prázdných ptačích budkách či v opuštěném veverčím hnízdě.

V našem miniseriálu z Plzeňské ZOO se dozvíme, jak rozeznat supa od kondora.

Vodních želv je mnoho druhů. Některé z nich se staly velmi oblíbenými domácími mazlíčky i u nás. Chovatelství exotických želv však s sebou nese i určitá negativa. Nezodpovědní chovatelé je totiž vypouštějí do volné přírody u nás. Důvod je prostý: želva už je nebaví, nebo zjistili, že je s ní „příliš“ práce apod. – zkrátka se jí chtějí zbavit. A proč se namáhat a želvě hledat nového majitele, u kterého by jí bylo lépe, když to jde mnohem jednodušeji – vypustit ji do některé z našich řek nebo rybníků? Že tím exotické želvě neudělají příliš dobrou službu je jasné, ale takoví lidé vlastně svým neuváženým činem naruší celu přírodní rovnováhu přinejmenším v konkrétních oblastech.