22. května 2024

Ano, je tomu skutečně tak. Ivan Hlas slaví sedmdesáté narozeniny a při té příležitosti vydal zatím poslední desku Pramínek času, která je jakýmsi ohlédnutím za jeho životem a hlavně tvorbou. Tak si ji trochu zrekapitulujme. Ivan má na kontě na 400 písniček, 20 alb, pozor, taky čtyři knihy a hudbu ke třem filmům. Přičemž za tu pro muzikál Šakalí léta dokonce získal Českého lva, a to v roce 1993. Jeho cestu mezi hvězdy hudebního nebe zmapovala Jindra Pelikánová.

Z téměř zenového světa písmomalířů se přeneseme mezi muže, kteří vyhledávají adrenalinové zážitky, dobrodružství a riziko. Představíme vám totiž osmačtyřicetiletého Petra Krause z Vamberka, který patří k absolutní špičce v biketrialu. Tedy ve sportovní disciplíně, v níž závodníci na speciálním kole překonávají umělé a přírodní překážky, aniž by se kteroukoliv částí těla dotkli země. Ve své sbírce má řadu medailí z nejvýznamnějších mezinárodních klání, včetně titulů šampióna planety a je taky držitelem několika světových rekordů v extrémních kouscích. S naším kolegou Michalem Dvořáčkem si povídal o tom, co ho k takřka kaskadérským výkonům přivedlo.

Dřevostavby se už nějaký ten pátek těší velké oblibě. Rostou rychle a jsou šetrnější k životnímu prostředí. Loni dokonce jedna taková získala prestižní Národní cenu za architekturu. Je největší svého druhu u nás, stojí v Brumově – Bylnici na Moravě, má tři podlaží, na výšku měří 18 metrů a na délku 60. Zároveň je ukázkou cesty, po níž by obor mohl v budoucnosti kráčet. Jednoduchost a ekologičnost dokázali tvůrci propojit s moderními technologiemi. Autory tohoto neobvyklého projektu jsou Jan Mach a Jan Vondrák z Liberce, kteří dnes patří k nejžádanějším českým architektům. Jsou to navíc srdcaři, kteří se snaží tmelit lidi a oživovat veřejný prostor v regionu. Zorganizovali už třeba filmový festival, koncerty i několik běžeckých závodů. S kamerou se za nimi vydal Josef Kubeš.

Dovedete si představit, jak by vypadala doprava v Praze bez metra? Nejspíš hrůzostrašně. Ucpané silnice i ulice, chaos a všude davy lidí. A tušíte, kdo a kdy přišel s myšlenkou ho v naší metropoli vybudovat? Majitel vyhlášeného železářství Ladislav Rott a psal se rok 1898. Jenže Rottův nápad se, bohužel, neujal, byť už podzemní dráhy existovaly třeba v Londýně nebo v Budapešti. K jeho realizaci došlo až o téměř tři čtvrtě století později. Ano, v roce 1974, tedy přesně před padesáti lety, byla do provozu uvedena první trasa. Byla označena písmenem C měřila necelých 7 kilometrů a měla 9 stanic. Jízda z konečné na konečnou, tedy z Kačerova na Sokolovskou, dnešní Florenc, tehdy trvala přesně 13 a půl minuty. Víc se dozvíte z reportáže, kterou pro vás natočil Ivan Bareš.