10. února 2022

Člověk vždycky musí snít výš, než na co má. To bylo životní motto nejúspěšnějšího českého filmaře Miloše Formana. Svou kariéru odstartoval v rodné zemi, ale největší sláva ho potkala v Americe, kam odešel na konci 60. let. Je držitelem dvou Oscarů, tří Zlatých glóbů a ve Francii získal titul důstojník Řádu umění a literatury. Krom toho v roce 2013 obdržel nejvyšší ocenění Sdružení amerických režisérů za celoživotní dílo, čímž se zařadil mezi takové velikánů oboru, jako jsou Alfred Hitchcock, Steven Spielberg nebo Clint Eastwood. V těchto dnech by oslavil 90. narozeniny. A tak si pojďme na muže, který nikdy nic nevzdal, v reportáži Soni Pokorné zavzpomínat.

Za velkou louží znají i hrdinu naší další reportáže Jaroslava Průchu. Hlavně pak banja a mandolíny, které vyrábí. Za jejich kvalitu dokonce ve Spojených státech získal ocenění za zásluhy a rozvoj hudebního stylu bluegrass. Jako teprve druhý Čech v historii. Stavět tyhle nástroje začal před téměř padesáti lety v panelákovém sklepě. Dnes si je u něj objednávají muzikanti z celého světa, kteří jsou hrdi na to, že hrají takzvaně na průchu. Je taky jedním z nejvyhledávanějších dodavatelů jejich náhradních dílů na planetě. Do jeho dřevem vonícího království vás zavede Barbora Brunclíková.

Její výrobky si, obrazně řečeno, zahrály v zahraničních seriálech Duna a 12 opic. Nebo v reklamách světových automobilek či luxusních obchodních domů. Většina diváků si jich ale na první pohled vůbec nevšimne. Textilní výtvarnice Kateřina Soukupová totiž v uvozovkách obléká prostory, v nichž se točí. A vybavuje je vším potřebným. Od koberců a závěsů až třeba po prostírání na stolech. Ve svém oboru patří k absolutní špičce. Jak se mezi uznávané odborníky dokázala vypracovat, vyprávěla Petru Bělíkovi.

Od počátků vzbuzovala rozporuplné reakce mezi odborníky i laickou veřejností. Někteří ji považovali za stavbu budoucnosti, jiní za neodpustitelnou kaňku na panoramatu Prahy. Řeč je o Žižkovské věži, která je se svými 216 metry dodnes nejvyšší budovou u nás. Slavnostně otevřena byla před třiceti lety. Přesně 17. února 1992. Naše metropole tehdy nutně potřebovala nový televizní vysílač, protože Petřínská rozhledna přestávala kapacitně stačit. Nejen s autorem projektu Václavem Aulickým si o vzniku tohoto výjimečného díla povídal Petr Bělík.