10. února 2022

Člověk vždycky musí snít výš, než na co má. To bylo životní motto nejúspěšnějšího českého filmaře Miloše Formana. Svou kariéru odstartoval v rodné zemi, ale největší sláva ho potkala v Americe, kam odešel na konci 60. let. Je držitelem dvou Oscarů, tří Zlatých glóbů a ve Francii získal titul důstojník Řádu umění a literatury. Krom toho v roce 2013 obdržel nejvyšší ocenění Sdružení amerických režisérů za celoživotní dílo, čímž se zařadil mezi takové velikánů oboru, jako jsou Alfred Hitchcock, Steven Spielberg nebo Clint Eastwood. V těchto dnech by oslavil 90. narozeniny. A tak si pojďme na muže, který nikdy nic nevzdal, v reportáži Soni Pokorné zavzpomínat.

Za velkou louží znají i hrdinu naší další reportáže Jaroslava Průchu. Hlavně pak banja a mandolíny, které vyrábí. Za jejich kvalitu dokonce ve Spojených státech získal ocenění za zásluhy a rozvoj hudebního stylu bluegrass. Jako teprve druhý Čech v historii. Stavět tyhle nástroje začal před téměř padesáti lety v panelákovém sklepě. Dnes si je u něj objednávají muzikanti z celého světa, kteří jsou hrdi na to, že hrají takzvaně na průchu. Je taky jedním z nejvyhledávanějších dodavatelů jejich náhradních dílů na planetě. Do jeho dřevem vonícího království vás zavede Barbora Brunclíková.

Dovedete si představit, že byste se zavřenýma očima běželi po Velké čínské zdi nebo se na kole řítili z kopce? My vám teď představíme mladého muže, který oboje dokázal. Jmenuje se Ondřej Zmeškal, je mu 31 a před jedenácti lety přišel o zrak. Přesto má na kontě neuvěřitelné sportovní výkony. Loni dokonce za pomoci traséra projel všechny etapy legendární Tour de France. O své cestě z temnoty ke světlu i k rekordům vyprávěl Silvii Dymákové.

Její výrobky si, obrazně řečeno, zahrály v zahraničních seriálech Duna a 12 opic. Nebo v reklamách světových automobilek či luxusních obchodních domů. Většina diváků si jich ale na první pohled vůbec nevšimne. Textilní výtvarnice Kateřina Soukupová totiž v uvozovkách obléká prostory, v nichž se točí. A vybavuje je vším potřebným. Od koberců a závěsů až třeba po prostírání na stolech. Ve svém oboru patří k absolutní špičce. Jak se mezi uznávané odborníky dokázala vypracovat, vyprávěla Petru Bělíkovi.

Od počátků vzbuzovala rozporuplné reakce mezi odborníky i laickou veřejností. Někteří ji považovali za stavbu budoucnosti, jiní za neodpustitelnou kaňku na panoramatu Prahy. Řeč je o Žižkovské věži, která je se svými 216 metry dodnes nejvyšší budovou u nás. Slavnostně otevřena byla před třiceti lety. Přesně 17. února 1992. Naše metropole tehdy nutně potřebovala nový televizní vysílač, protože Petřínská rozhledna přestávala kapacitně stačit. Nejen s autorem projektu Václavem Aulickým si o vzniku tohoto výjimečného díla povídal Petr Bělík.