5. listopadu 2020

Jeho dokonalé kresby okouzlily tisíce kluků u nás i v cizině. Pod rukama 74letého Jaroslava Velce totiž už půl století ožívají stíhačky, bombardéry i dopravní stroje. Celkem vytvořil přes 300 ilustrací pro naše i zahraniční výrobce modelů letadel. K tomu přes tři desítky obálek knih. Kupříkladu k několika encyklopediím naší aviatiky a aeroplánů nebo k titulům o novověkých válkách. Další díla pak svými obrázky doplnil. V oboru patří do absolutní světové špičky. Svůj příběh vyprávěl kolegovi Petru Bělíkovi.

Hrdina naší další reportáže patří pro změnu k našim nejúspěšnějším horolezcům. 44letý Jan Trávníček z Plzně dokázal dobýt pět osmitisícovek, včetně Annapurny a K2. A všechny úspěšně zdolal hned na první pokus. Momentálně chystá další náročnou expedici, jejímž cílem bude himálajský obr Manáslu. V cestách do výšek mu nezabránily ani vážné nemoci, s nimiž se musel poprat. Nejprve bojoval s kloubní formou lupénky, která mu nedovolila ani sevřít ruku v pěst. A pak ještě s rakovinou. A právě hory mu prý ve chvílích nejtěžších dodávaly sílu a energii. Kdy a jak se jeho láska k nim zrodila, zajímalo Veroniku Kvakovou.

Už před lety belgický nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník a filosof Maurice Maeterlinck pronesl, že kdyby ze Země zmizely všechny včely, zbývaly by lidstvu pouhé čtyři roky života. V poslední době nabývají tato jeho alarmující slova na aktuálnosti. Bohužel. Ročně totiž na světě uhynou miliardy těchto pilných tvorů. Přitom je na jejich opylení závislých víc než 80 procent rostlinných druhů. Do boje s dramatickým úbytkem včel se proto pustila řada vědců, včetně brněnského týmu IT odborníků v čele s Martinem Špaňhelem. Unikátním způsobem dokázali propojit život v úle s moderními technologiemi. Jejich systém sleduje chování celého společenstva a umí včas upozornit chovatele na nějaký problém. V programu Klimatická výzva, který podporuje počiny k ochraně životního prostředí, získali za tento svůj startupový projekt cenu poroty i diváků. Jak přesně funguje, zjišťoval Josef Kubeš.

Není to ani tramvaj ani autobus, ale od obou má něco. Co to je? No přece trolejbus. V českých městech začaly tyto dopravní prostředky vozit cestující už na počátku 20. století, a byť jim několikrát zvonila hrana, pokaždé se dokázaly vrátit. Patřily taky k našim úspěšným exportním artiklům. Jezdily snad po celé Evropě. A v devadesátých letech byly zhruba tři stovky kusů vyvezeny i do Spojených států. Právě tyhle vozy nadchly Libora Hinčicu z Ostravy. Dokonce natolik, že se rozhodl jeden z nich vrátit domů a připomenout tak velký úspěch českého strojírenství. Jenže netušil, jak moc náročné to bude. Víc se dozvíte z reportáže Josefa Kubeše.