16. ledna 2020

Hned první knížka výtvarníka, spisovatele a animátora Petra Síse, Duhový nosorožec, byla v Americe vyhlášena nejkrásnějším ilustrovaným titulem roku. Její autor je taky držitelem jakési nobelovky v oblasti dětské literatury – Ceny Hanse Christiana Andersena za celoživotní tvorbu. A pyšní se i dalšími prestižními oceněními. Třeba několika medailemi Americké knihovnické asociace. Navíc jeho obrázky tisknou i světové magazíny pro dospělé jako Time nebo Newsweek. A zároveň je autorem mozaiky v newyorském metru nebo obřích tapiserií na letištích v Praze, Dublinu a Kapském Městě. Jednu z nich i jeho další unikátní kresby můžete vidět na velké výstavě v holešovickém Centru současného umění DOX. Petr vyrůstal v naší metropoli, ale už desítky let žije za velkou louží. Nejen o tom, kdy a proč se tam usadil, si povídal s Josefem Kubešem.

Přestože jsme státem vnitrozemským, začínáme pomalu dobývat i podmořský svět. Držitelům potápěčských rekordů i kameramanům Discovery Channel či National Geographic totiž při cestě do hlubin pomáhají české přístroje. Konkrétně analyzátory helia, které se používají na kontrolu dýchacích směsí do velkých hloubek nebo takzvané rebreathery určené k recyklaci vydechnutého vzduchu. Vymyslel je Aleš Procházka z Roudnice nad Labem a už roky je tam úspěšné vyrábí. Přitom zkoumání života pod hladinou bylo dlouhé roky jen jeho koníčkem. Kdy a proč se změnilo v profesi, zjišťoval Josef Kubeš.

Ke sportům, ve kterých se my Češi řadíme do absolutní špičky, patří raketové modelářství. Už roky vozíme medaile z mistrovství světa i dalších prestižních klání. Jeden z našich nejúspěšnějších klubů funguje v Krupce na Teplicku a jeho členkou je i momentálně nejlepší raketová modelářka planety 20letá Viktorie Tržilová. První maketu kosmického korábu si postavila už v šesti letech a za dobu svého závodění jich vyrobila nepočítaně. Prý řádově stovky. Jak se z trochu nešikovné holky stala šampiónka, zjišťoval Petr Bělík.

Byl Vyhlídkou v Andělovi na horách. Nezapomenutelným kutilem Bohoušem Císařem v televizních Chalupářích. I moudrým dědou Komárkem ve filmu Na samotě u lesa. A taky hlasem, který v jedné z písní Michaela Kocába neúprosně konstatuje „Já jsem tvé stáří, pozvi mě dál“. Nejspíš už všichni tušíte, že řeč je o Josefu Kemrovi. Miroslav Horníček o něm kdysi prohlásil, že byl hercem z boží vůle. Byl to velmi zásadový, věřící člověk s hodně složitou povahou. Samorost, kterému ovšem nechyběl smysl pro humor. V těchto dnech si připomínáme 25. výročí jeho odchodu do hereckého nebe. Malou vzpomínku na něj při té příležitosti natočila Simona Oktábcová.