1. říjen 2019

Hrdinové naší první reportáže patří k nejúspěšnějším českým architektům. Ale pozor, Kamila a Přemysl Krejčiříkovi neprojektují moderní domy. Snaží se zkrášlovat krajinu, aby se v ní lidem lépe žilo. Zaměřují se především na obnovu zeleně v historických areálech a za to už posbírali řadu ocenění. Třeba za úpravy okolí hospitalu Kuks obdrželi German Design Award a dokonce i nejprestižnější památkářskou cenu starého kontinentu Grand Prix Europa Nostra. Pro český pavilon na světové výstavě v Miláně pro změnu za pouhý měsíc vytvořili střešní zahradu, která byla vybrána jako vůbec nejhezčí tohoto ročníku Expa. Na čem pracují v současné době, to zjišťoval Josef Kubeš.

Jen málokdo se v něm svezl a pouze pár vyvolených ho vlastnilo. Legendární šlapací autíčko Moskvič bylo v časech minulého režimu snem snad každého kluka. A vůbec nevadilo, že bylo těžké a malý řidič se při jízdě trochu zadýchal. Moc si ho přál i Tomáš Večeřa ze Zlína. Jenže stejně, jako většina jeho vrstevníků, marně. Bylo to nedostatkové zboží. Když se mu pak narodila dcera, jeho někdejší klukovská touha se v něm opět probudila. A vozítko pořídil pro ni. Ba co víc. Dokonce ho sám vlastnoručně vyrobil. Tehdy ale ještě vůbec netušil, že se malými auťáky bude jednou živit. Dnes na dveře jeho dílny ťukají zájemci z celé Evropy a taky ze zámoří. Nahlédl do ní i Petr Bělík.

Trochu nostalgie si dopřejeme i v dalších minutách. Možná jste doma taky měli sektorovou kuchyň se dvěma dřezy. Nebo populární dřevěnou komodu se šuplíky v bílé, černé a růžové barvě. Hit 60. a 70. let. U zrodu těchto dnes už legendárních kousků stál Jiří Jiroutek. Na kontě má přes stovku návrhů a některé výrobky se prodávaly víc než dvacet let. V nelehké době druhé poloviny minulého století se dokázal prosadit i v cizině. Jezdil na veletrhy do Španělska či do Švýcarska a vystavoval v Paříži nebo v Londýně. Po roce 1968 pak dokonce krátce působil ve švédském podniku Ikea. Jeho život mezi nábytkem pro vás zmapoval Josef Kubeš.

Do celého světa od nás putují nejen klavíry, kytary či banja, ale taky nástroje, které by laik sotva poznal. Například v jedné rozpadající se brněnské budově sídlí společnost s podivným názvem - Bastl instruments. Je to vlastně parta kluků, kteří dělají syntezátory. Zjednodušeně řečeno krabičky plné elektroniky a ovládacích knoflíků propojené spoustou kabelů. Některé zvuk upravují, jiné ho dokonce samy vytvářejí. Je možné je kombinovat s akustickými nástroji, ale dá se na ně i samostatně hrát. Používá je spousta DJů nebo třeba Oscary ověnčený skladatel filmové hudby Hans Zimmer. Za výrobou všech těchto neuvěřitelných věciček stojí dvojice mladých muzikantů, kteří se jejich výrobou zpočátku jen bavili. Ondřej Merta a Václav Peloušek.

Naše další vyprávění by klidně mohlo začít takto. Jednou se tehdy šestadvacetiletá Markéta Borecká z Prahy podívala do skříně a vyděsila se, kolik věcí vůbec nenosí. Jenže vyhodit všechny ty šaty, kalhoty a svetry jí bylo líto, a tak vymyslela, že je nabídne kamarádkám a třeba od nich na oplátku dostane nějaký kousek pro sebe. Během deseti let se z malé soukromé burzy stala firma, která vyřazené oděvy mění v designové doplňky. Její zakladatelka se navíc pyšní titulem Živnostník roku a dává práci handicapovaným lidem i chráněným dílnám. O radosti, kterou ji tahle práce přináší, vyprávěla Petru Bělíkovi.