1. června 2017

Když řeknu František Venclovský, většina z vás si asi bez váhání vybaví legendárního plavce. Prvního Čechoslováka, který zdolal kanál La Manche. Dokázal to v červenci roku 1971. Po 15 hodinách a 26 minutách. Mimořádných sportovních výkonů má však na svém kontě víc. Například v roce 1989 společně s Janem Novákem štafetově uplavali 45 kilometrů v sibiřské řece Angaře. A v roce 1990 jako první na světě přeplavali jezero Bajkal. Letos by tenhle borec z Hané oslavil 85. narozeniny, což je důvod k tomu si na něj trochu zavzpomínat.

Kulaté výročí slaví i Letecká záchranná služba. Je jí třicet let. Její první základna vyrostla ještě ve společném státě Čechů a Slováků. Konkrétně v Praze. Svůj provoz zahájila přesně 1. dubna 1987 v 7 hodin patnáct minut. Vrtulník tehdy pomáhal v okruhu 70 kilometrů od ruzyňského letiště. A do roka měli zdravotníci k dispozici další tři. V Brně, Popradu a Banské Bystrici. Dnes jich v zemi operuje deset a do nemocnic už přepravily celkem přes sto tisíc lidí, tedy město velikosti Liberce nebo Hradce Králové. Jak velkými proměnami tato záchranka prošla, vám ukážeme v naší reportáži.

Kdysi v čele vojenských kapel kráčel nejšikovnější bubeník, takzvaný drum major, který udával rytmus. Za čas někoho napadlo, že by tuhle roli mohla převzít žena. Říkali jí Drum Majorette. Zkráceně mažoretka. Postupně pak místo jedné slečny začaly pochodovat celé skupiny a nová atrakce pro diváky byla na světě. Dnes mají mažoretky i své mezinárodní soutěže a za líbivým výsledkem je spousta dřiny a potu. Ovšem pozor. Češky na šampionátech bojují. Členky souboru Klapeto z Ivetina rodného Vimperka jsou dokonce dvojnásobnými mistryněmi planety. S dívkami, které se z nuly dostaly až na samotný vrchol, natáčela Silvie Dymáková.

Jméno Dismas Šlambor je známé jen skalním fanouškům stříbrného plátna. Původní profesí pozlacovač se totiž do naší historie zapsal pod pseudonymem Viktor Ponrepo. A s ním v erbu otevřel v Praze před 110 lety první stálé kino v zemích českých. Mělo 56 sedadel a hrálo denně kromě pátku. Po smrti svého zakladatele fungovalo Ponrepo dalších dvacet let a stalo se symbolem klasických biografů. Kouzlu celuloidového pásu a hučících promítaček propadli i František Ondřich a Alexandr Batovec. V době, kdy i kinematografii ovládly moderní technologie, promítají pořád pěkně postaru. S oběma nadšenci vás seznámí Ivan Bareš.