Císařův poslední valčík

Květen 1913. Jiří V., král Spojeného království, britských dominií a ruský car Mikuláš přijeli na svatbu jediné dcery císaře Viléma II. Podle německého císaře by mělo jít o oslavu míru v Evropě. Jenže nad setkáním monarchů se snášel chmurný stín hrozby atentátů. Stále je v paměti ubodání rakouské císařovny Alžběty u Ženevského jezera nebo útok na portugalského krále a prince. Nelze zapomenout ani na děsivý masakr srbské královské rodiny v roce 1903, kdy vzbouřenci královnu rozsekali šavlemi a vyhodili z okna na nádvoří. Evropské vlády hlásaly mír a zároveň posilovaly své armády. Mimochodem: car Mikuláš a král Jiří V. byli bratranci německého císaře Viléma. O německé princezně Viktorii Luise se v Berlíně mluvilo jako o "naší princezničce". Příslušníci rodu Hohenzollernů jí přezdívali Sissy, stejně jako rakouské císařovně. Ve svých pamětech píše: "Jako malá jsem považovala všechny krále, královny, cary a vévody za strýčky, tetičky a bratrance. Byli jsme jedna velká rodina." V květnu 1912 na zahradě zámku Sanssouci německá císařská rodina očekávala prince Arnošta Augusta Hannoverského, vévodu brunšvického. Jeho předkové, britští a hannoverští králové, bývali kdysi dávno pruskými spojenci. 24. května 1913 se z císařského Berlína stalo centrum evropské aristokracie. V Bílém sále Berlínského paláce obtančila nevěsta Sissy celý sál nejprve s otcem. Poté si zatančila s oběma strýci, s Jiřím a s Mikulášem, tedy s králem a carem. O několik dní později byla v Londýně podepsána mírová smlouva, jež přinesla konec balkánské války. Vilém II. v povznesené náladě napsal do Vídně svému spojenci, arcivévodovi Františku Ferdinandovi: "Z politického hlediska dopadlo setkání nadmíru velkolepě. Mezi mnou, králem a carem zavládla naprostá shoda názorů." Ale 28. června 1914 zastřelil srbský atentátník v Sarajevu následníka rakouského trůnu. Přesně o měsíc později vyhlásilo Rakousko válku Srbsku. Nastala pohroma, jíž se každý obával. Vrtkavý císař Vilém svým bratrancům sice do Londýna a Petrohradu zaslal mírovou nabídku, ovšem současně slíbil absolutní, bezpodmínečnou věrnost svému spojenci - Rakousko-Uhersku. Car Mikuláš napsal svému "drahému bratranci Vilémovi", že je nucen mobilizovat vojska. Císař soudil, že ho podvedl také anglický bratranec Jiří. Doufal, že Británie zůstane neutrální. Nicméně král podpořil své spojence v Petrohradu a v Paříži. Z bratranců se stali nepřátelé. Císař začal považovat jejich účast na svatbě v Berlíně za spiknutí, jehož se sám stal obětí. Do války se zapojily miliony vojáků: Němci, Rakušané, Britové, Rusové, Francouzi, Belgičané, Australané a Kanaďané. Nastal počátek konce jedné epochy. Svět královských oslav, formálních večeří a pestrobarevných uniforem smetla válečná bouře. S ohledem na miliony mrtvých se tradiční dvorní rituály proměnily v cynickou lež. Byla to předzvěst převratných změn.