Le Havre

Starý Marcel Marx dávno rezignoval na své literární ambice a nyní si užívá bezstarostné existence coby čistič bot v titulním přístavním městě. Jeho poklidný život, který vedle práce zahrnuje vysedávání v oblíbeném baru a chvíle po boku milované ženy Arletty, náhle naruší zpráva o manželčině nemoci a nezletilý chlapec z Afriky, kterého hledá policie.

Výše popsaná premisa tentokrát nezakládala skličující sociální drama ani vyděračsky jímavou agitku. V rukou věhlasného finského režiséra Akiho Kaurismäkiho se naopak stává uhrančivým pozváním do světa na hony vzdáleného mnohoznačnosti a deziluzi dneška. Ještě více, než kdy dříve režisér tentokrát překonává vlastní pesimismus a dává svým hrdinům do vínku nejen pro jeho snímky charakteristickou, lehce apatickou povznesenost, ale i naději. Zvraty a potenciálně vyhrocené okamžiky inscenuje se svou typickou nedramatičností, která v počínání postav odhaluje absurditu. Celý film je pak stylizovaný po vzoru snímků z třicátých let, při čemž anachronický styl strnulých kompozic a znakovitého herectví Kaurismäki proměňuje do podmanivě bezstarostného retra. Díky zašlým lokacím přístavního města Le Havre a decentní tragikomičnosti pak snímek dýchá atmosférou staré Francie a evokuje nezapomenutelné tragigrotesky Jacquese Tatiho.

Film Le Havre obrazil desítky filmových festivalů a jeho okouzlující šarm a humanistické vyznění mu vynesly řadu ocenění. Z premiérového uvedení na prestižním festivalu v Cannes si snímek odnesl Zvláštní uznání Ekumenické poroty a cenu FIPRESCI.