S Martinem Dejdarem za krásnou přírodou i historickými památkami (2002). Připravil D. Záruba

Tahle trasa vede z Vrchlabí do Harrachova. První kilometry vedou po silnici labským údolím vzhůru. Jedeme do mírného, ale stálého kopce. V Herlíkovících vjedeme do Labské soutěsky. Řeka tu dostává prudký spád, na dvou stech metrech klesá o 11 metrů v úzkém skalnatém korytě. Spád 55 promile a milované místo závodních vodáků. Ti při rychlém sjezdu sotva mohou pozorovat obří hrnce, kterých je tu plno, my se ale u nich zastavit můžeme…

Lyžařské centrum je v létě úplně jiné. Místní část Svatý Petr je nejstarší, už ve 14. století se tu kutalo zlato a stříbro. Celý Špindlerův Mlýn je docela rozlehlý, zaujímá 77 kilometrů čtverečních s desítkami klidných samot. Ze Špindlerova Mlýna stoupáme na Horní Mísečky po trase 1 A - je to hlavní krkonošská cyklostezka. Jak vidíte, v našich nejvyšších horách mají své specifické značení cyklistických tras.

Už mnoho kilometrů jedeme uvnitř Krkonošského národního parku, u nás nejstaršího. Existuje od roku 1963 a jeho zvláštností je, že do něj patří i významná rekreační střediska. Jako jiné, je i tento park rozdělen do tří zón. V první a druhé se můžeme pohybovat pouze po vyznačených trasách. Mnohé jsou jenom pro pěší a vjezd na kole je zakázán. Tato opatření nejsou zbytečná a měli bychom je respektovat…

V parku je 14 maloplošných chráněných území a na nich roste řada chráněných rostlin, třeba vrba laponská. Žije tu také mnoho živočichů, pamatujících Krkonoše ještě pod ledovým příkrovem - třeba netopýři…

Z Horních Míseček dále jedeme po trase 1 A a konečně se - dnes poprvé - svezeme z kopce. Musíme ale dávat pozor, čtyři kilometry do Skelných Hutí mají solidní spád a výškový rozdíl 400 metrů… A znovu stoupání, tentokrát k druhé horské prémii. Dvoračky byly kdysi shlukem horských bud. Koncem 19. století hrabě Harrach - to jméno si pamatujme - koupil spálenou boudu a postavil tu první hostinec s devíti lůžky. Často sem jezdil i Edvard Beneš s paní Hanou, snad kvůli krásným výhledům. Z nejvyššího bodu dnešní trasy ve výši 1130 metrů klesáme úlevným sjezdem plných 7 kilometrů do Harrachova.

Na kole jsme za chvilku u vodopádu na Mumlavě. Potok nebo horská říčka - jak chcete - má jen 12 kilometrů, ale každý z nich stojí za vidění. Harrachov se dá charakterizovat jednou větou: Harrachův skleněný můstek. Rodina Harrachů zanechala v Krkonoších dlouhou a rovnou stopu. Vesnice Dörfl vzala za svá tři pštrosí pera z erbu pokrokového rodu a také jméno Harrachov už v roce 1714, ale už dva roky předtím tu stála první sklárna. Dnes je součástí muzea skla a pracuje se v ní před zraky návštěvníků. Sklo odsud bylo vždy vysoce ceněno a černý a červený hyalit jsou stále synonyma světové třídy. Není divu, že v kapli svaté Alžběty je skleněný zvon… Ještě, než se dostaneme k můstkům, zkusme se zastavit i vily v parku. Je z dílny architekta Dušana Jurkoviče a objednal si ji zakladatel Jedličkova ústavu v Praze… A konečně můstky: v Harrachově jich je osm, největší z nich mamutí má kritický bod 180 metrů, ale skáče se na něm i přes 200. Před několika lety se k jeho nájezdu, kde byl cíl etapy, šplhal i peloton Závodu míru.

Profil trasy
Stopáž14 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3
ŽánrDokument