Picasso!

V září roku 1979 se v Paříži sešli v doprovodu právních zástupců ke společnému jednání dědici neslavnějšího malíře světa Pabla Picassa kvůli rozdělení malířova dědictví. Kromě Picassových dětí Mayi, Claudea a Palomy byla přítomna i jeho vnoučata Marina a Bernard. Malířova vdova Jacqueline se schůzky nezúčastnila. Od Picassovy smrti tehdy uběhlo šest let. Protože však nezanechal poslední vůli, osud jeho pozůstalosti nebyl jednoznačný. Kdo z jeho dětí a vnuků z celé řady vztahů měl zdědit tisíce dosud neznámých artefaktů, jež umělec vytvořil? A jaké místo zaujme jeho dědictví v dějinách výtvarného umění?

Celý život Picasso odmítal komentovat souvislost mezi svou tvorbou a svým soukromím. V tomto dokumentu nám však lidé z jeho nejbližšího okolí poskytnou nový pohled na jeho život i dílo. Claude Picasso: "Jediné, co ho opravdu zajímalo, byla výtvarná tvorba. Výhradně na to se skutečně soustředil. Všechno ostatní pro něho byla jen zábava. I děti byly zábava. Všechno kromě malování ho v podstatě jen rozptylovalo." Snad právě proto o něm více než o kterémkoliv umělci dvacátého století platilo, že všechny jeho práce pramenily z jeho vztahů. Vše živé, čeho se dotkl, se pak promítalo do jeho maleb, grafik i soch. Nejvýstižněji to vyjádřil Alberto Giacometti, když prohlásil: "Stačí, aby se něčeho dotknul, a bylo z toho umělecké dílo."