Když jsi dostal scénář, jaký byl tvůj první pocit?
Velmi silný příběh. Silný scénář k filmu, který se tady delší dobu nedělal a zároveň mě napadlo, že když to točí brácha, že je přede mnou velký kus práce a že to bude těžký. Ten film je velmi realistický se spoustou herců, zvířat a prostředí.
Které etapy natáčení jsi se zúčastnil ty?
Já jsem měl první natáčecí den, točili jsme úplný konec filmu a bylo jaro, ale při tom ještě na horách na Slovensku sněžilo. Museli jsme s Aničkou Geislerovou vypadat o 15 let starší, pak jsem točil podzim v Praze. Já hraju malinkatou roli. Říkám tomu „titulková role“, protože patřím pod titulky, jak úvodní tak závěrečný, ale mě to nevadilo. Za prvé to dělá Ondra, za druhé to byl hezký scénář a za třetí se mně líbilo, že prvních deset minut filmu to vypadá, že film bude z města a o hrdinech co tam jsou, ale nakonec se ukáže, že to tak vůbec není.
Tvá role je sice menší, ale rozhodně klíčová pro osud hlavní hrdinky. Jaký to byl pro tebe pocit hrát člověka, který se rozhodne vystavit svojí přítelkyni nebezpečí? Jak jsi k postavě hledal klíč?
Motivace k tomu, že jí opustí, se nedovysvětlí, to ani není pro film podstatné. Tam byla důležitá jeho role v začátku, hlavně proto, aby bylo pro hlavní hrdinku těžké prostředí opustit. Ona opouští něco co měla ráda a její vztah měl nějakou hodnotu a mohl být eventuelně i trvalý.
Anička mluvila, o tzv.“pornoscénce“ (jak jste si nazývali milostnou scénu ve filmu), jak se ti točilo s jednou z nejkrásnějších Češek?
Já bych řekl, že někdo dostal nápad, že když je Ondra režisér a já jsem herec a když jsme spolu nikdy nepracovali, tak proč jsme spolu nikdy nepracovali? Ondra řekl, že klidně, ale v tom filmu budu maximálně pět minut a já jsem řekl taky klidně, ale že v tom filmu chci mít milostnou roli s Aničkou Geislerovou. Mně se to moc líbilo.
Hrál si ve filmu lékaře a jedním z odborných poradců byl prof. Pafko, jak vypadala jeho odborná spolupráce?
Už v Samotářích jsem hrál doktora, neurochirurga, a tak to vypadá, že doktory budu hrát dost často. Pan profesor Pafko mi radil jak nejlépe mohl a já jsem se snažil to udělat co nejlépe. Vlastně mi dělaly asistenty největší špičky medicíny.
A byli nervózní?
Ne, byli v pohodě, oni se snažili radit, aby operace opravdu vypadala, že to je operace, takže nebyli nervózní. Navíc pan profesor je zvyklý na kameru mluvit, televize a štáby se na něj často obracejí. A navíc měli roušky.
Jaký je tvůj bratr v pozici režiséra, jaké to je natáčet s člověkem, kterého tak dobře znáš?
Velmi divné a já to nemám moc rád, protože toho o sobě víme opravdu hodně. Je to těžké, protože si vidíte do kuchyně, znáte se, je to moc osobní a tím pádem se připravujete o určitý moment překvapení sdělení. Ale myslím si, že Ondra byl velmi vstřícný a pohodový.
Ty jsi z rodiny, kde se všichni věnujete umění, filmu, divadlu, televizi. Je to téma nad kterým se společně scházíte s otcem a bratrem? Radíte si?
Trošku, ale spíš se takovým debatám vyhýbáme. Jdu za bratrem spíš, abych se s ním poradil ohledně smluv, nebo jednání, protože nemám žádného svého zástupce. Táta by se rád bavil o divadle, ale já už jsem z divadla vypovídaný…
Zažíváš velmi úspěšné období, dostal jsi dvakrát Českého lva, v září se kromě Želar objevíš v dalším filmu Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Změnil se tvůj život? Máš pocit, že se změnilo i chování lidí vůči tobě?
Kdybych to vzal odzadu, tak si myslím, že lidi ve chvíli, kdy někdo dosáhne určitého úspěchu, jsou nastraženější k tomu, jak se k nim člověk chová. I věci, který jsem dělal před tím, tak jim teď připadají trošku podivný. V zásadě si ale myslím, že úspěch, v uvozovkách, přišel v pětatřiceti, kdy jsem natočil první film a že už jsem na to dost starý. Život se samozřejmě zrychlil, je hodně práce, ale taky si uvědomuju a jsem na to připraven, že za dva za tři za čtyři roky může být „přetrojanováno“.
Připravuješ film s Petrem Zelenkou?
Ano, Petr Zelenka napsal pro Dejvické divadlo divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství a teď se rozhodl, že jí zkusí zfilmovat. Musí napsat nový scénář a mělo by se začít točit v květnu, červnu roku 2004. Pak mě ještě oslovil student FAMU, Martin Krejčí, který připravuje film Suplent. Ten by se měl točit na podzim roku 2004.
V jakém divadle tě můžeme vidět a v jaké roli?
Jsem šestou sezónu v Dejvickém divadle a vystupuji v Zelenkových Příbězích, ve Třech sestrách, v Dostojevského Bratrech Karamazových a nově jsme připravili od herecké autorky Melisy Gibsonové hru Sic. Na podzim s námi v Dejvickém divadle bude pracovat Jaroslav Dušek, který bude klasickým způsobem režírovat Tenessee Wiliamse.
Myslíš si, že se do Dejvického divadla chodí na Trojana (známého ze Samotářů či Četnických humoresek) nebo na Dostojevského?
Byl bych rád a myslím si, že hlavní důvod proč k nám lidí chodí, je dobré divadlo, že to, co děláme, lidi zajímá. Doufám, že jim naše divadlo přijde současné ačkoliv děláme spoustu klasických kousků. Ale zároveň si myslím, že když běží Četnické humoresky a ty filmy, ve kterých jsem - a teď k nám přišla např. Táňa Vilhelmová, což je výborná filmová herečka - tak lidi jsou asi zvědaví i na nás…
Připravila Pavlína Fechterová