10. dubna

Československý vlčák byl koncem padesátých let minulého století vyšlechtěný křížením německého ovčáka a podkarpatského vlka. V dospělosti může vážit až 50kg a klidně uběhne i sto kilometrů za den.

Už ve starověku si lidé vymýšleli způsoby, jak posílat tajné zprávy. Třeba Egypťané používali hieroglyfy i jako skryté zápisy a Julius Caesar ve starém Římě posouval písmena v abecedě, aby jeho zprávy nikdo nepřečetl. Později se šifrování používalo hlavně ve válkách. Dneska je kryptografie všude kolem nás.

Někdo čte na čtečce, někdo na tabletu, někdo poslouchá audioknihy do sluchátek. Příběhy se prostě přesunuly do různých forem, ale nezmizely. A knihovny na to reagují – dnes už tu nenajdete jen regály s knížkami, ale i studovny, herní koutky, deskové hry nebo místa, kde se dá tvořit.

První kluby vojenské historie vznikaly v Evropě už ve 20. století, hlavně po první světové válce. Lidé si tehdy chtěli uchovat vzpomínky na vojáky, techniku a příběhy z válek.
U nás v tehdejším Československu se podobné spolky objevily po druhé světové válce, ale opravdový boom přišel až v 90. letech – to už se mohly pořádat veřejné akce, historické rekonstrukce bitev a ukázky techniky pro diváky.