Orfeus a Eurydika

Německý klasicistní skladatel Christoph Willibald Gluck (1714–1787) byl významným reformátorem opery, do níž dokázal včlenit emoce a melodickou vroucnost. Dokladem toho je opera Orfeus a Eurydika, která měla premiéru ve Vídni roku 1762. Tvůrci zpracovali nesmrtelný mýtus o nekonečné lásce, ale v jejich podání je tak silná, že dokáže přivést milovanou Euridyku zpět do pozemského života. V roce 2014 vznikla filmová adaptace opery v prostředí unikátního barokního divadla v Českém Krumlově, mimochodem jednoho ze dvou dochovaných na světě (to druhé se nachází v Stokholmu), architektonické barokní perle s originální a funkční mašinérií, dekoracemi, kostýmy a rekvizitami. Operu nastudovali a naplnili skvělými interpretačními výkony protagonisté. V titulní roli Orefa vynikl kontratenor Bejun Mehta, americký pěvec a příbuzný známého dirigenta. V Gluckově době tuto roli zpíval kastrát a to je také důvod, proč řada oper z tohoto období nebyla dlouho uváděna, než se objevila technika kontratenorů, kteří zpívají vlastně falzetem a dokáží náročné party interpretovat. Eurydika a Amor jsou další dvě sólové role zpodobněné Evou Liebau a Regulou Mühlemannovou. Nezaměnitelný je vynikající výkon českých souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, za řízení Václava Lukse. Z těchto komponent vytvořil opravdový hudební skvost režisér Ondřej Havelka (operní režii tento milovník počátků jazzu vystudoval). Tvůrci míří na současného diváka nejen překrásnou hudbou, ale také silným, nadčasovým příběhem. Pro aktualizaci historického díla do současnosti však nevolili vnější prostředky, jako jsou současné kostýmy a dekorace,ale vnitřní, kdy využili možnost ztvárnit nečekaně živoucí monology a dialogy postav opery současnými hereckými postupy, a to v typických situacích, které všichni dobře známe.