James Frecheville – Ron Clarke
Co vše jste se věděl jak o Emilu Zátopkovi, tak o Ronu Clarkovi a jak probíhala vaše příprava?
Nevěděl jsem toho moc ani o Clarkovi ani o Zátopkovi. Rychle jsem vytáhl Clarkovu knihu The Unforgiving Minute, která se mi moc dobře četla a pomohla mi pochopit jeho přístup ke sportu. Já třeba vůbec nevěděl, že byl vlastně sportovec – amatér, pracoval jako účetní a byl otcem rodiny. Co jsem ale shledal nejzajímavější, bylo vnímání a psychologický rozdíl mezi během na čas a během pro závod samotný. Ronova schopnost, kterou dokládá počet tolika světových rekordů, které překonal, byla jasná. Ale když měl tuhle energii využít ve vysoce náročných situacích a pod tlakem, nemohl. Nadmořská výška v Mexico City, kde selhal, byla velký problém, ale vlastně ten méně významný.
Ron Clarke byl jedním z nejznámějších běžců na středních a dlouhých tratích v 60. letech. Jak dobře je ale znám dnešním Australanům?
Australané Rona znají velmi dobře, faktem ale je, že mladším generacím už tolik známý není.
Zátopek je českým sportovním hrdinou. Myslíte, že jeho sportovní a životní příběh může být inspirativní pro zahraniční publikum?
Záměrně jsem toho o Zátopkovi moc nečetl, abych mohl na place najít spojení s Václavem, který ho hraje. Musím říct, že s Vaškem byla naprostá radost pracovat! Doufám, že výzvy, které Zátopek překonával a jeho neuvěřitelný atletický odkaz, vytvoří nadčasový příběh pro širokou veřejnost.
Jakou fyzickou přípravu jste musel absolvovat pro roli špičkového běžce?
O možnosti hrát Clarka jsem se dozvěděl na začátku roku 2019, ale celý rok jsem to měl spíše někde vzadu v hlavě. Když pak přišel telefonát, že jdeme na to, bylo krásné léto plné jídla, vína a zábavy. Řekněme, že mě to trochu zaskočilo. Nehledě na to, že jsem spoustu let neběžel! Měl jsem na přípravu šest týdnů, takže jsem rychle najel na agresivní, ale řízený půstový režim. Jedl jsem velmi striktně, a také se postil po dvou až třech dnech, a to se opakovalo až do natáčení. Za šest týdnů jsem zhubnul z 94 na 77 kilo. Věřte mi nebo ne, cítil jsem se fantasticky.
Musel jste projít nějakým speciálním běžeckým tréninkem?
Půst byl celkem náročný, takže můj trénink byl minimální. Sledoval jsem na YouTube videa s Ronem, abych měl představu o jeho běžeckém stylu. Obecně jsem trénoval ve dny po období, kdy jsem zvyšoval příjem kalorií, a zaměřoval se na formu a protahování. A také jsem až tři hodiny denně chodil a hodně jsem spal. Když jsem pak natáčel v Praze, tak jsme společně s trenérem Honzou (Janem Pernicou) šli vícekrát ven, kde jsme trénink a styl tunili.
Jaký máte osobně vztah ke sportu, speciálně k atletice a běhu?
Když jsem vyrůstal, tak jsem sportoval, ale nikdy jsem se nestal vynikajícím atletem. Běh pro mne bylo vždy takové jablko sváru. Ve školní atletice byli trenéři přesvědčeni, že nemám šanci v běhu na 400 m. To mě tak naštvalo, že jsem vyhrál závod na 10 m. Ve stejném roce jsem skončil dvanáctý v závodech v přespolním běhu, ale kvůli jednomu nepřátelskému učiteli, který nevěřil, že jsem se umístil právoplatně, jsem se nedostal do týmu. Ztratil jsem kvůli tomu o běh zájem. Vtipné ale je, že jsme kupodivu s Ronem Clarkem sdíleli v dětství stejnou přezdívku – Pud (Pudink). Já proto, že jsem byl tlustší, než jsem měl být.