Král nic nedělá

„V neděli nedělám,“ improvizuje Petr Král na stupních vítězů opuštěného velodromu. Tekutý portrét básníka v pohybu mezi snem a přítomností, mezi Paříží a Prahou, mezi velodromem a věčností. Situační dokument zachycuje skici aktivního, inspirativního člověka, který na počátek svého uměleckého počínání stále staví údiv jako jádro filosofické disputace se světem, člověkem a snem. Nicnedělání jako schopnost pozastavení, údivu, radosti, elitářství jako schopnost rozmlouvat s lidmi a oduševňovat.