Umírání za dlouhého dne

John, Cliff a Tom. Tři muži, tři angličtí výsadkáři. Všichni skvěle vycvičeni pro záškodnickou činnost. Všichni umějí správně zabíjet, klást miny, vyhazovat mosty, střílet samopalem i pistolí. Ale v tuto chvíli jim nic z toho není moc platné. Jsou odříznuti od své jednotky, uvízli v jakémsi podivném bezčasí, v neznámé krajině, bez spojení, bez velení. Už čtrnáct hodin čekají v polorozbořeném, opuštěném statku na svého seržanta, který odešel na průzkum, a je čím dál jasnější, že se dříve nebo později budou muset sami rozhodnout, co dál.

Film režiséra Petera Collinsona nepatří do skupiny válečných velkofilmů, které oslavují hrdinství, válečnou slávu a popisují průběh rozhodujících bitev. Nejde v něm totiž o válku samotnou, ale o boj několika lidí s válkou, se smrtí. O boj motivovaný jediným cílem: přežít. Válka je tu odosobněná, ničící a zabíjející síla, jejíž oběti padají na obou stranách. Film získal hlavní cenu - Zlatou mušli - na MFF v San Sebastianu v roce 1968.